Závislost na alkoholu (a jiných látkách) aneb proč jen vůle nepít nestačí?

Alkohol je dobrý přítel, ale špatný pán. Miliony lidí doplatily na jeho užívání. Možná, že máte pochybnosti, jestli je Váš vztah k alkoholu ještě zdravý. Nebo máte obavy o někoho blízkého? Případně jste si jistí, že někdo má s alkoholem velký problém, ale máte nezodpovězené otázky? Jako psychoterapeut se setkávám s řadou mýtů, mylných domněnek, nepodložených obav, ale i zlehčování a nepochopení hlubinných příčin škodlivého užívání alkoholu. Ty pak brání zaujmout k alkoholu přiměřený postoj nebo těžit z léčby.

Práce psychodynamického psychoterapeuta je podobná práci potápěče nebo archeologa. Postupně se dostáváme kousek po kousku k hlubším a hlubším vrstvám, obsahům skrytým ve stále větší hloubce, k nečekaným a překvapivým nálezům. Stejně tak je sestaven i tento článek. Nejprve si popíšeme snadno pozorovatelná fakta „na povrchu“. Vyjmenujeme si nejprve šest znaků závislosti uvedených v psychiatrickém diagnostickém manuálu. Řekneme si, co znamená „úzus“ a proč je dobré ho rozlišovat. To nejpodstatnější ale spočívá v pochopení skryté motivace, rozkrytí příčin, které vedou k „zavěšení“ se na alkohol jako na prostředek, na němž jsme závislí, bez nějž nelze přežít, nebo žít uspokojivý život – podobně, jako když člověk s poruchou funkce ledvin ke svému přežití závisí na dialýze. Na závěr promluvíme o mýtech panujících okolo závislosti. Ty komplikují jak rozpoznání - diagnostiku závislosti, tak její léčbu. Léčení nespočívá v prostém vysazení pití. Nemocná je osobnost člověka, proto bude léčba závislosti popsaná spolu s jednotlivými osobnostními tématy, pro které závislý alkohol (nebo jiné prostředky) vyhledává. 

Článek se nejvíce zaměřuje na alkoholovou závislost, ale velmi dobře se dá vztáhnout i k drogám a nelátkovým závislostem (na sportu, partnerovi, práci, televizi, sexu, mobilu), které jsou svým psychologickým významem závislosti na alkoholu podobné. Stačí si škrtnout slovo alkohol a nahradit ho za „mobil, jídlo, internet, počítačové hry, sport, …“ Tento pohled je inspirativní pro hlubší pochopení osobnostní problematiky závislosti. Poroto si prosím zkuste při čtení níže uvedených myšlenek prohazovat jednotlivé látky, předměty závislosti. I když Vás například zajímá především závislost na alkoholu, zkuste si představit, že se jedná o závislost na mobilu nebo hrách a naopak. Lépe se pak podaří pochopit psychologické významy závislosti. Místo „silná touha pít“ si můžeme představit „silná touha hrát“.

Psychiatrická vodítka diagnózy závislosti 

Psychiatrická klasifikace uvádí 6 vodítek, tedy znaků, pomocí nichž můžeme stanovit diagnózu závislosti na alkoholu. Pro stanovení diagnózy závislosti stačí, když se projeví během uplynulých 12 měsíců libovolné tři z nich:

1. silná touha pít. Bažení, chuť na alkohol nebo na stav, který navozuje (veselí, uvolnění...)
2. potíže s ovládáním, kontrolou pití. Přesto, že jsme plánovali dát si jen trochu, jít včas spát, nepít vůbec, nebo se to z hlediska životní situace nehodí, přeženeme to. Opijeme se, porušíme zamýšlený plán. Těžko se nám říká: „Dnes ne,“ nebo „To už stačí.“ 
3. přítomnost odvykacích příznaků při ukončení pití nebo snížení dávky alkoholu. Vyskytuje se následná kocovina – bolesti hlavy, zvracení nebo nevolnost, třes, zima či horko, úzkosti. Ty mohou být i u nelátkových závislostí, např. hraní her. 
4. zvyšující se tolerance. Víc vydržíme. K dosažení podnapilosti je potřeba většího množství alkoholu. Toto platí jen pro počáteční fáze závislosti. V pokročilých fázích díky devastaci orgánů, zejména jater, stačí i malé množství alkoholu k silné opilosti. 
5. opouštění jiných zájmů kvůli závislosti. Hlavním koníčkem nebo náplní času se stává alkohol. Dosavadní zájmy ustupují do pozadí nebo jiné zájmy už nemají pro alkohol v životě místo. 
6. pokračování v pití i přes jasné problémy, které způsobuje. Zásadní rys závislosti. Přes do oči bijící škodlivý vliv alkoholu na vztahy, práci, zdraví, pověst, sebeúctu apod. pokračujeme v konzumaci alkoholu. Alkohol se stal nezbytným nástrojem, životně důležitým „orgánem“, bez kterého nejsme schopni buďto vůbec fungovat, nebo jen přežíváme, jsme plní psychických problémů (strachu, ohrožení, výčitek, ...) nebo prožíváme život jako prázdný. 

Adiktologové připomínají, že už i jen jeden z uvedených příznaků by měl vzbudit naši pozornost a ostražitost. Pro náš uspokojivý život totiž není až tak příliš podstatné přít se o to, jestli jsem závislý, nebo ještě ne, ale uvědomit si, jestli mi užívání alkoholu přináší problémy.  

Popsaná vodítka sama o sobě nevysvětlují závislost. Jsou pozorovaným popisem toho, jak se obvykle závislost projevuje navenek. Asi tak, jako se zamilovaný člověk projevuje myšlením na objekt své lásky, chutí trávit s ní co nejvíce společného času. Projevuje svou náklonnost laskavými a oceňujícími slovy nebo kupováním dárků. Nic z toho ovšem přímo o zamilovanosti nevypovídá. Stejně se může projevovat i sňatkový podvodník. Závislost je vždy především vnitřní nastavení, jehož přítomnost se budeme dále snažit více rozklíčovat i vysvětlit. 

Biologie závislosti 

Milovníci filmů o indiánech a znalci rané americké historie si pamatují na příběhy indiánů, kteří se pod vlivem „ohnivé vody“, tedy kořalky, proměnili jak pod vlivem černé magie. Z hrdých bojovníků se za pár měsíců staly trosky. Biologicky orientovaní lékaři nachází jedno z vysvětlení vzniku závislosti na alkoholu v hormonální výbavě různých ras. Alkohol je totiž odbouráván (zneškodňován, zpracováván) řadou enzymů, které se vyskytují v žaludku, a především v játrech. Přítomnost enzymu alkoholdehydrogenázy a dalších se právě u etnik Indiánů, ale i Asiatů, vyskytuje málo. Indiáni nebyli na pálenku biologicky připraveni. 

I v naší společnosti se vyskytují biologické hormonální rozdíly mezi muži a ženami a jednotlivými lidmi. Jedním z možných vysvětlení, proč se někdo stane závislým a jiný ne, je právě naše hormonální výbava. Máme-li dostatečnou produkci řetězce hormonů odbourávajících alkohol, nestaneme se závislými a naopak. V psychoterapeutické praxi se však ukazuje, že psychika kraluje. Naše návyky a osobnostní řešení životních situací určují, zda se bez alkoholu obejdeme nebo nikoliv. 

V pokročilém stádiu rozvinuté závislosti lidé užívají alkohol ne proto, aby si dopřáli pohody, ale aby se uchránili před rozvojem deliria (životu ohrožujícího kolapsu s halucinacemi), epileptickému záchvatu, třesu a řadě dalších tělesných příznaků. Chtějí tak také zamaskovat svou závislost na alkoholu před okolím i před sebou samými: „Už se netřepu, není mi tak špatně, zas tak hrozné to s tím mým pitím není, vždyť ani nikdo nic nevidí…“ 

Psychologická závislost

Z hlediska psychoanalytického, psychologického, je pro určení závislosti na alkoholu nejdůležitější uvědomit si, jak (ne)postradatelnou funkci hraje alkohol v našem životě. Pokud někdo začne naplňovat shora uvedená vodítka závislosti, nikdy to není kvůli chuti alkoholu. Děláme to z důvodu