Sny – jak pochopit jejich skrytý význam?

„Jel jsem na pracovní cestu někam k moři. Bylo tam překrásně. Vůbec jsem ale nemohl pracovat, protože jsem si pořád říkal „kdyby to tak viděla manželka, té by se tady líbilo.“ Chtěl jsem jí poslat pár fotek, ale nešlo to, záběr vždy něco pokazilo …“ líčil svůj sen Ivan.

„… a uprostřed lesa jsem pak našel nějakou kůlnu nebo hájovnu, kde byla spousta zvířat. Jeleni. Všichni byli mrtví… Alespoň jsem si to myslel, možná, že jenom spali. Dostal jsem strach a vyšel ven…“zdálo se Martinovi.

„Takový srandovní chlapík z našeho města se snažil ukočírovat, zkrotit ptáka, aby si sedl na hladinu. Vzpouzel se, ale svázali mu křídla. Byl to bájný, barevný pták, majestátní. Snažili se ho dostat konstrukcí na koráb, který tam kotvil,“ popsala svůj první terapeutický sen Anna.

Zdají se Vám sny? Mají děsivý průběh, jsou erotické, zmatené nebo úplně všední? Anebo si sny vůbec nepamatujete? Vypovídají sny nebo jejich nepřítomnost něco o nás samotných? Jsou sny jen „drobky pod stolem“ všedního dne, nesmyslný produkt spícího mozku nebo mají naopak skrytý význam? Jako psychodynamický psychoterapeut jsem přesvědčený o platnosti třetí varianty. Vidím v nich důležitý prostředek k pochopení hlubších utajených částí našeho já. Některé názory Sigmunda Freuda byly opraveny nebo doplněny, ale psychoanalyticky smýšlející terapeuti se stále hlásí k jednomu z jeho nejcitovanějších bonmotů: „Sen je královská cesta do nevědomí.“ Pokud s tímto pohledem nesouhlasíte, není již třeba dále číst. Ostatním zájemcům o význam snů v následujícím textu nabídnu důkazy platnosti Freudova tvrzení skrze možný výklad tří úryvků výše uvedených snů a jednoho navrch. Pozastavíme se nad možnými příčinami, proč vůbec sny existují. Dále popíšu postupy, jak se jako terapeut pokouším sny vyložit, jaké jsou základní možné přístupy k interpretaci, co si myslím o snářích a univerzální platnosti snových symbolů. Přestože je obvykle výklad snu právě doménou a ukázkou dovednosti a zkušenosti terapeuta, nabídnu způsoby, jak můžeme vytěžit potenciál snové zprávy sami, bez přítomnosti psychoterapeuta. Všechny teoretické pohledy si ukážeme na konkrétních snech pacientů v psychoterapii.

Základní funkce snů

Žádnou událost, která na nás měla vliv, jakkoliv nás (de)formovala, nemůžeme ze své duše vypustit, zapomenout na ni. Pokud si ale nevíme rady, jak s ní naložit, jak ji vyřešit, hodíme ji do jakéhosi vnitřního „sklepa, vězení nebo trezoru“ na později. Spánek a sen je právě část dne, kdy žalářník nebo ostraha trezoru pospává. Polevuje v bdělosti a vzpomínky, obavy, touhy a další choulostivá témata se pokouší dostat ven. Kdyby se ale takováto „nebezpečná postava“ (a také vzpomínka, nebo jiný duševní obsah) snažila projít kolem klimbajících nebo unavených strážných v „plné parádě“, vzbudila by poprask a vzbudili by se i strážní, čímž bychom se probudili i my z vlastního spánku. Proto je nutné hlídače obejít, obelstít je. Přestrojit se, schovat se a sice se dostat ven z vězení, ale zároveň nebýt přímo poznán, vypadat jako obyčejný „odpadkový koš nebo údržbář“. Toto přestrojení je snový symbol. Umožňuje, aby se „vlk nažral a koza zůstala celá“.

Člověku se například zdá o tom, že „sedí v práci a hladí po srsti kotě, které k němu odkudsi přiběhlo,“ což je milý, neškodný a dětsky bezpečný výjev. Představme si, že máme v duši určitého strážce, „securiťáka.“ Tento strážník, který stráží morálku, zda se v duši spícího nic podezřelého neděje, může u takového typu snu klidně klimbat taky. Kdyby totiž vyšlo najevo, že spáč sní v posteli vedle své manželky o tom, že by rád tu „novou mladou »kočku«, která nastoupila do práce, hladil po »kožíšku«,“ mohl by přijít šok. Mravní policie by spustila alarm. Spící by se mohl ocitnout v nepříjemné konfliktní situaci – střetu žádostivosti po atraktivní kolegyni a chuti být věrný muž a neublížit manželce. Snový symbol je tedy určitý kompromis. Utajovaný obsah chce ven, ale pokud by se dostal „na svobodu“ ve své syrovosti (a někdy i surovosti), museli bychom se probudit zahlceni náhlým návalem emocí strachu, studu, vzteku, touhy atp. Proto se sice ve snu projeví, ale pod „ochranou symbolů.“

Vše bude ještě jasnější, když se podíváme na „práci snových symbolů“ na konkrétním snu Světlany, v pokročilé fázi terapie.

„Venku je drak. Nebo ještěr, dinosaurus… Nakukuje dovnitř oknem. Je to scéna jak z Jurského parku. Snažím se zatáhnout žaluzie, aby mě neviděl. Schovávám se někam do malého místa, aby se ke mně nedostal. Pod postel, do skříně. Nejhorší je to veliké oko, jak nakukuje do okna. Říkám si „už je to tady zase.“ Bojím se, jsem tam sama, bez pomoci.“ Vyložení hlubšího významu tohoto snu by bez psychoterapie nebylo možné. Tento sen se v obměnách Světlaně zdá od dětství. K pochopení tohoto snu, je potřeba vědět, že Světlana ...

... byla v dospívání opakovaně zneužívaná svým strýcem, který předstíral gynekologickou prohlídku a „díval se jí, kam neměl,“ což u ní vzbuzovalo pocit bezmoci, strachu a potřeby se před ním schovat.

Co vše lze ze snu vyčíst a jak se k významu snu dostat?

Volné asociace

Produktivní způsob, jak pochopit sen, je uvolnit mysl. Snící i terapeut na sebe nechají sen působit. Pak mohou přicházet nespoutané nápady ke všemu, co ke snu patří. Všímáme si změny nálad, scenérie i místa, kde se odehrává. Zásadní bývá pozastavit se u jednotlivých snových symbolů. Terapeut i pacient volně „asociují“, tedy říkají, co je napadá, když se řekne „drak, oko, okno, žaluzie…“ Světlanu napadlo, že drak žere princezny. Pak doplnila, že ještěr je pro ni „ďábel zmocňující se mladých dívek.“ Ještěr je někdo starý a protivný.

Individuální versus universální významy symbolů aneb A co snáře?

Nedovedu si představit, že by měl nějaký terapeut ve své pracovně snář a při výkladu snu by do něj nahlížel jako do lexikonu. Snář považuji za pokus, jak zjednodušit, zbagatelizovat složité, individuální snové příběhy. Není možné, aby „drak“ znamenal ve snu každého z nás totéž. Přesto se ukazuje, že některé symboly mívají typický význam. Dům bývá obrazem naší osobnosti, našeho já. Jeho velikost, udržovanost, vybavení, atmosféra – to vše odráží naše osobnostní charakteristiky. Okno je sice otvor, není to ale oficiální vstup do budovy, pouze vlezlé lidi bez respektu k soukromí „vyhodíte dveřmi a oni se vrátí oknem“. Kombinace individuálních a universálních významů snových symbolů spolu se znalostí životního příběhu Světlany umožnily následující výklad snu:

Strýce se v rodině všichni báli. Byl protivný, nebezpečný, dovedl být nevyzpytatelně agresivní. Byl taky mnohem starší, pro mladou dívku představoval „pravěk“. Zhmotnil se do postavy ještěra, dinosaura. Matka pacientky tušila, resp. v nitru si byla jistá, že jeho prohlídky Světlany nebudou košer. Ze strachu ale dceru opustila. Ve snu je sama, bez pomoci. Drak v pohádkách žádá o princezny, nikoliv královny. Chce panny, mladé dívky bez sexuální zkušenosti, které pak pro svou vlastní poživačnost zničí, sežere. Stejně tak se cítila zničená i Světlana. Začala vnímat všechny muže jako dravce, predátory, před kterými se musí schovat pod postel nebo do skříně. Na začátku terapie pro ni platilo obojí. V duchu písně „mám od pánbíčka boky jako skříň“ byla obézní. Pod vrstvami tuku skrývala své křivky. Zároveň se chovala ve společnosti mužů velmi svádivě, schovávala se pod postel. Pod sexuální koketérií (pod „postelí“) skrývala svůj strach z mužů – predátorů. Veliké oko nahlížející malým otvorem do soukromí, nitra „domu“, je jistě sugestivní symbol ukazující na bezmoc, ohrožení bezpečí a narušení vlastních hranic v situaci zneužívání v podobě zákeřných „gynekologických prohlídek“. Žaluzie ukazují na dívčin stud, potřebu ochrany a odpojení se od nebezpečí, které na ni čeká. V terapii se stejně chránila přede mnou, terapeutem. „Malovala kulisy“, hlídala se ve svých projevech, hrála role, abych ji neviděl (stejně jako jiní lidé v jejím okolí) v její „nahotě“. Sen ukázal také na podstatu problémů Světlany s manželem. Přestože se muž reálně chová převážně přátelsky a vstřícně, v erotické oblasti ho vnímá jako ohrožujícího, poživačného dravce a sebe jako bezbrannou kořist.

Dvě roviny výkladu snů: Objektová a subjektová

Sny lze vidět na více možných rovinách výkladu. Popíšeme si dvě základní. Ta první je předvídatelnější. Sen zobrazuje vztahy mezi snícím a důležitými „objekty“ jeho života. Objekty jsou nejčastěji lidé, ale taky např. práce, domov, vlastní tělo apod. Jedná se o vztah „Já + …“ Výše popsaný výklad Světlanina snu s drakem vychází právě z této roviny. Drak je strýc, případně manžel, terapeut – potažmo všichni muži, představující nebezpečí.

Druhý model vůbec nevylučuje ten první, řekněme mezilidský. Druhá rovina výkladu, subjektová rovina, z té mezilidské vyplývá. Všechny postavy, které nás během našeho vývoje formují, si totiž „nasajeme dovnitř“, zvnitřníme je. Proto to, co bylo dříve „objektem“, tedy vnější, se stane skrze zvnitřnění, vtažení do našeho nitra, součástí našeho vlastního já. Stane se subjektivní, naší vnitřní součástí. Každá dílčí část snu pak reprezentuje dílčí část nitra snícího. Sen vypovídá o vztahu člověka se sebou samotným. Světlana totiž ve svém všedním životě není zdaleka jen bezbrannou obětí. Zvnitřnila si „dračí“ postavu strýce. I z ní se stává mnohdy „saň“. Kolegové v práci, kterým šéfuje, mnohokrát zažili, jak dovede „chrlit oheň“ a být „kousavá“. Zároveň dovede být pořádná „dračice“. Má ráda pudovost, ráda se směje, jí a má ráda i erotiku. Tu jí ale pošpinil strýc a je pro ni proto velmi rozporuplnou oblastí. Žádoucí a hnusnou zároveň. Je taky zvědavá. Ráda lidi pozoruje, má přehled, kde se co děje. I ona sama má veliké „pozorující oko“. Na této rovině snu jde sama po sobě. Na jedné straně si neuvědomuje, že „má na sebe chuť,“ připadá si atraktivní, na druhé straně si „jde po krku“. Sen je skutečně trefnou alegorií Světlanina vnitřního života. Chvíli se chová jako šelma, predátor: Vyplení lednici, „sežere“ všechno, na co má chuť, přejí se a lehne si do „brlohu“, na své místo na gauči.  Pak se začne užírat výčitkami svědomí, je obětí svých kousavých poznámek na svůj účet. Na firemním večírku je „dračice“, svádí kolegy a předvádí se, ale když ji kolega ve víru vášnivého tance políbil na krk, cítila se pohoršená, že je „obětí“ jeho nízkých choutek, čímž se opět stala útočnou saní, která šlehla na svou kořist plamen. Zároveň se celé následující ráno napadala, jak to na parketu přeháněla.

Další ukázky výkladu snů

Je třeba zdůraznit, že ve snech se nezobrazují zdaleka jen sexuální témata. Předmětem snového zpracování může být cokoliv. Námětem pro snové „filmaře“ ale nejčastěji bývají témata, která si dovolíme uvědomit jen z části. Bývají totiž na jedné straně důležitá, na druhé straně náročná, za bdělého stavu obtížně „stravitelná.“ Pojďme nyní použít nabídnuté postupy a pohledy na sen k vyložení možných významů tří snů uvedených v úvodu textu.

Ivanův sen

„Jel jsem na pracovní cestu někam k moři. Bylo tam překrásně. Vůbec jsem ale nemohl pracovat, protože jsem si pořád říkal „kdyby to tak viděla manželka, té by se tady líbilo.“ Chtěl jsem jí poslat pár fotek, ale nešlo to, záběr vždy něco pokazilo…“

Na vztahové rovině si Ivan uvědomoval, že pro svou náročnou práci zanedbává manželku. Chtěl jí to mnohokrát vynahradit, ale vždy se něco postavilo do cesty. Na vnitřní rovině, byla jeho manželkou jeho vlastní, vnitřní „ženská“ část osobnosti. Býval k sobě celoživotně náročný a přísný. Pro svou pevnou vůli a kázeň dosáhl vysokých pracovních úspěchů, ale máloco si užil. Sen ukazuje, že bez slasti, radosti z dosažených úspěchů už nemůže dál. Schází mu „žena“, radostná a měkká část vlastní povahy, která by se dovedla radovat, mít slast z toho, kam se ve své kariéře dostal. Může efektivně pracovat, až když se bude umět radovat. Sen v terapii podnítil další zkoumání příčin, proč odmítá pustit k sobě blíže „svou ženu“ i ženu v sobě.

Martin

„… a uprostřed lesa jsem pak našel nějakou kůlnu nebo hájovnu, kde byla spousta zvířat. Jeleni. Všichni byli mrtví… Alespoň jsem si to myslel, možná, že jenom spali. Dostal jsem strach a vyšel ven…“

Tento úryvek Martinova snu ukazuje na to, jak vypadá jeho „vnitřní zvíře“, a jak s ním nakládá. Martin je úspěšný softvérový inženýr, ale sám o sobě říká, že je jenom „chudý venkovský ajťák“. V podhůří významných českých hor staví penzion, ale jezdí tam jen dřít, ubíjí v sobě svoje úspěchy, schopnosti. Odmítá stát se velké zvíře, což jelen bez pochyby je. V našich končinách to největší, majestátní. Množství jelenů v Martinově skryté hájovně představuje sílu jeho tužeb. Obává se ale, že pokud by si připustil i svou „říji“, začal by „nasazovat parohy“ ženě a taky by mohl „parohy“ dostat. O svých mužských kvalitách celoživotně pochyboval. Vlastní „majestát“ ze strachu z pýchy a dalších následků raději uspává nebo umrtvuje. Martin se obává žít. Byl přímým svědkem otcovy tragické smrti v dětství. Pokud si totiž nedovolí být živý, nebo dokonce radostný, nemůže už být znovu drasticky zklamán. Navíc jeho bigotně věřící matka v něm vyvolala pocity hříchu za vše „animální, chlupaté, kde je radost, svoboda a elán“. Proto se jezdí na stavbu svého penzionu obětovat a naštvaně sedřít, nikoliv si užít, že je „velké zvíře“. Největší „pojistkou“, kterou se sám Martin brání osvobození vnitřních jelenů, jeho vitality, jsou ovšem jeho psychosomatické bolesti páteře. „Kdyby mě to tak nebolelo, mnohem více bych se radoval…!“ říkává na terapii. A právě proto bolestivou páteř z jedné stránky „potřebuje,“ byť právě pro ni psychoterapii vyhledal.

Anna

„Takový srandovní chlapík z našeho města se snažil ukočírovat, zkrotit ptáka, aby si sedl na hladinu. Vzpouzel se, ale svázali mu křídla. Byl to bájný, barevný pták, majestátní. Snažili se ho dostat konstrukcí na koráb, který tam kotvil,“ popsala svůj první terapeutický sen Anna.

Annu napadlo ohledně snu o krocení bájného opeřence, že pták je pro ni symbol svobody. Onen „srandovní chlapík“, který ho chce ukočírovat je u nich ve městě známá „figurka“, člověk, který by rád vypadal důležitě a mocně, ale je to jeho hra. K „bájnosti“ uvedla jeho neuvěřitelně pestré zbarvení. Anna přišla do terapie s fobickou představou, že se zblázní a s rozvinutým depresivním syndromem. Těmito poruchami si sama „ustříhávala křídla“, stejně jako to kdysi dělávali její rodiče. Otec se snažil působit jako významná autorita, ale vnitřně byl pro Annu „legrační figurka“. Snažil se zlomit její nepoddajnost, „osedlat ji a ukočírovat“. Začala se bát toho, jaká doopravdy je, co si myslí a cítí a začala „bájit“. Sama sebe přinutila „nasednout na koráb společenských konvencí“. Sen umožnil další zaostření na téma jejího pravého já, na to, jak s vlastními kontroverzemi nakládá. Vzdala se svých názorů, popřela svou divokost. Své „divošské“ části se stejně tak bála, jako po ní i toužila. Vyústění našla v kompromisu strachu ze „zbláznění.“ To by ji na jednu stranu diskvalifikovalo ze života, na stranu druhou by konečně mohla být svobodná, bláznivě „lítat“, kam se jí zlíbí a volně říkat a dělat, cokoliv jí napadne…    

Ztotožnění se s částmi

Jedním ze způsobů, jak si uvědomit, prožít a zkusit zcelit různé dílky osobnosti, které sen na zmíněné „subjektové rovině“ zobrazuje, je ztotožnit se s postavami, ale i věcmi, které ve snu figurují. Pokud se nám zdá, že jdeme po schodišti a náhle zhaslo světlo, pak je našim úkolem stát se všemi těmito částmi snu. Například: „Jsem schody. Chodí po mně lidi. Přestože by beze mě lidi nemohli být, nedostali by se ven ani dovnitř, nikdo si mě nevšímá…!“ Vtělení se pokračuje dál: „Jsem světlo. Mám sloužit druhým, aby viděli. I já rádo vidím. Štve mě, že přijdou chvilky, kdy jsem najednou úplně bez proudu, bez energie a nesvítím, nevidím nic…“

Po dalším ztotožnění se s aktéry a objekty snu může nastat i jejich rozhovor navzájem mezi sebou. Hlavním účelem ovšem zůstává vytvořit z částí celistvou mozaiku našeho já, dát demokraticky prostor v bdělém životě utlačovaným a nevítaným částem a jejich dialogu.

Pokračování filmu

Jednou z terapeutických metod je aktivní využívání představ a fantazií – imaginace. K vyvolání vnitřních vizí může posloužit prakticky cokoliv, tedy samozřejmě i sen. Terapeut může požádat pacienta, aby vstoupil do určité situace ve snu a ve své představě sen ovlivňoval.  Snící se stává režisérem vlastního snu a může jej zkusit vyřešit, doplnit chybějící informace tím, že se např. rozhlédne, otevře dosud zavřené dveře nebo požádá o pomoc. I tato metoda může vést k novým pohledům rozšiřujícím jak poznatky o sobě sama, tak i nové možnosti řešení životních témat.

Když se sny nezdají

V životě neexistují univerzální šablony, pomocí nichž je možné pochopit duševní děje. Absence snů může být například spojená s účinkem léků, především některých psychofarmak. Může k ní vést nevhodná spánková hygiena. Velice často za ní ovšem stojí obava nebo neochota hlouběji si porozumět. Absenci snů chápe řada terapeutů jako negativní faktor pro indikaci, přijetí pacienta k psychoterapii. Člověk, který nemá sny, se buď odmítá ponořit do svého podvědomí nebo mu schází schopnost používat symboly. Z tohoto úhlu pohledu je nepřítomnost snů méně příznivá nežli výskyt nočních můr.

Proč vůbec existují sny?

Někteří vědci vidí ve snech pouze nesmyslný produkt nočního mozkového úklidu. Jako když si děláme pořádek v šuplíku a vypadnou z něj některé zatím neuspořádané, nezatřízené dokumenty. Jiní zdůrazňují význam spánku pro zpevňování paměťových stop. Snové výjevy chápou jako „opakování, vzpomínání na materiál,“ který má být v paměti uchován.

Psychologové ve snech obvykle vidí smysl. Spatřují v nich kompromisní způsob, jak se vyrovnat s náročnými tématy uvnitř naší psychiky. Ve snu můžeme „upustit přetlak“ způsobený intenzivními emocemi. Setkáme se např. s naším strachem, vztekem nebo touhou, ale snové symboly zároveň skýtají ochranu. Zůstávají pouhými náznaky, pro které si nemusíme uvědomit skutečnou syrovost skrytého významu, o kterém se nám zdá. Přesto je možné se naučit intuitivně rozumět snovému jazyku a tím poznávat skryté obsahy duše. Teologové napočítali v Bibli 24 konkrétních snů, skrze něž předává Bůh lidem důležitá poselství. Díky schopnosti výkladu snů sny možná existují právě proto, aby nám předávaly tajuplným jazykem významná sdělení, ať už od Boha nebo našeho podvědomí. Věřím, že snění sehrává významnou roli v našich životech. Když nasloucháme snům, zvažujeme jejich možné významy, můžeme dospět k důležitým poznatkům, k hlubšímu sebepoznání a v důsledku toho všeho i k většímu pokoji v duši.

Ti, kdo sní ve dne, poznávají mnohé z toho, co uniká snivcům pouze nočním.

Edgar Allan Poe