Sebepoškozování – jaké máme důvody ubližovat sami sobě?

Řezání se žiletkou na předloktí nebo stehnech, propichování kůže špendlíkem, pálení se zapalovačem, rozškrábávání pokožky, vytrhování nehtů a vlasů nebo přiškrcování dechu. To jsou jenom některé z častých forem sebeubližování, které si lidé způsobují. K sebepoškozování může patřit i trápení se hlady, náročné cvičení, vystavování se chladu, ale i podávání velkých sportovních výkonů nebo opíjení se alkoholem. Vyhrocenou formou je pak sebeznetvoření, kupříkladu známé uříznuté ucho malíře Vincenta Van Gogha.

V tomto článku se budeme věnovat konkrétně a specificky příznaku sebepoškozování. To bývá obvykle jeden ze symptomů buď masochistické osobnosti nebo hraniční poruchy osobnosti, které se podrobněji věnuje celá kapitola na tomto webu. Zájemcům o hlubší a širší souvislosti doporučuji pročíst si i tento další text.

Článek, který právě čtete, je adresován jak lidem, kteří by rádi více porozuměli sami sobě, tak rodinám a dalším blízkým lidí, kteří si působí trápení.

„Dnes si ublížím, abych zjistil, jestli stále ještě cítím. Soustředím se na bolest – na tu jedinou věc, která je skutečná. Jehla trhá díru… To staré známé bodnutí! Zkouším na to všechno zapomenout, ale pamatuji si všechno… Čím jsem se to stal, můj nejdražší příteli? Všichni, které znám, nakonec odejdou… A mohl jsi mít všechno – mou Říši ze špíny. … Nechám tě na holičkách. Ublížím ti. Nosím tuhle trnovou korunu, na svém křesle pro lháře, plný zlomených myšlenek, které nedokážu napravit…“ 

Takto Johnny Cash popisuje ve své písni Hurt (Zranění, příkoří, bolest) vnitřní stav člověka, který se rozhodl řešit svou duševní bolest cestou fyzického utrpení. V textu zmiňuje tři motivy k sebepoškozování: Přesunutí bolesti, klapky na očích a očistec. Tyto pohnutky si spolu s dalšími desíti přiblížíme na následujících řádkách. Nabídnu tedy dvanáct nejčastějších příčin, proč lidé volí tuto na první pohled obtížně pochopitelnou formu řešení problémů – sebepoškozování.

Působení bolesti problémy ovšem doopravdy neřeší. Sebeubližování má totiž dvě hlavní úskalí. Jedním je riziko nevratného poškození těla. Tou hlavní potíží je ale fakt, že zraňování sebe sama nikam nevede. Nemá konec. Nikdy doopravdy neuleví, protože se snažíme duševní problém řešit tělesnou cestou. Je to jako opravovat vodovodní potrubí, když nejde elektřina… Proto je důležité obrátit svou pozornost ke zdroji problémů, ke skrytým hlubinným duševním důvodům, proč si ubližujeme. Podívejme se tedy na první z možných motivů.

Záměna prožitku za akci

Stejně jako u jiných příznaků duševních poruch spočívá i zde pokus o (zdánlivé) řešení problému v záměně. Směníme pochopení a prožití tématu za činnost – za jednání, skutek. Utíkáme od prožitku do akce. Co tím míním? Když utíkáme na autobus, nemáme čas přemýšlet a cítit.

Jediným cílem je běžet a stihnout autobus. To je sice nepříjemné, ale může to být i nevědomě zvolená ochrana: „Nemám čas se cítit smutný, opuštěný, provinilý, …, jenom nestíhám a spěchám!“ Cílem této strategie je tedy vyhnout se cítění. Pro ilustraci si můžeme ještě představit vesnické nádraží se dvěma kolejemi. První kolej vede k chování, skutkům, akci. Druhá vede k prožití a pochopení. Pokud nemají naše duševní vlaky, tedy psychická energie, jezdit po koleji vedoucí ke skutkům sebedevastace, ubližování a zraňování (protože tato kolej je nakonec slepá), je třeba přehodit výhybku na kolej přemýšlení a cítění. Souprava jedoucí po téhle koleji má potenciál pojmout (skrze slovní pojmenování) bolest a těžký životní náklad a posunout ho dál.

Je proto potřeba zpětně nasměřovat pozornost k psychickým příčinám. Terapeuti obvykle zkoumají časové souvislosti. Jednak nám napoví, kdy se potíže objevily poprvé v našem životě. Co se v té době dělo? Rozvod rodičů? Rozchod s partnerem, školní nebo pracovní neúspěch? Další veledůležitá informace je na co reagovalo poslední, aktuální sebepoškozování. Kdy a v souvislosti s čím se vyskytlo nyní. Nenechme se zmást. To, že si poškozující se člověk ...