Psychosomatika aneb Bez pochopení duševních významů nemocí se nevyléčíme

„Mám hodně nepříjemné tělesné potíže,“ začal své vyprávění na první hodině psychoterapie Pavel. „Můj praktický lékař mě poslal snad na všechny možné vyšetření, a kromě maličkostí žádný doktor nic nenašel. Nakonec mi řekli, že to bude „psychického původu.“ Přečetl jsem na internetu několik článků, ve kterých se píše o psychice, jak ovlivňuje zdraví, ale nic konkrétního jsem se nedozvěděl. Doporučili mi taky psychoterapii, ale ať volám kamkoliv, všude mají plno.“

Prošli jste si podobným příběhem? Právě naplněné kapacity psychoterapeutů jsou jedním z hnacích motivů vzniku webu uTerapeuta.cz. Nemůžu mluvit se všemi zájemci o psychoterapii, ale můžu Vám nabídnout alespoň několik stránek mých osobních pohledů, přesvědčení a zkušeností, které můžete použít jako nasměrování k novým pohledům. Ty mohou být klíčové pro odemknutí dveří vedoucím k počátku léčby strastiplných zdravotních potíží, se kterými běžná medicína neumí pomoci. Anebo spíše: Nemůže dohlédnout vlivy, které psychosomatické trable spouští a vedou k jejich trvání.

Nevěřící Tomáš? Vždyť to přece známe…

Nejprve několik příkladů pro ty, jež na psychosomatiku, tj. propojení duše a těla nevěří.

Všichni jistě známe základní spojitost duše a těla např. při úlekové reakci: Někdo nás vystraší a ještě dříve, než si stačíme uvědomit, co se děje, dostaví se reakce tělesná: Vyjeknutí, napnutí svalstva, rozbušení srdce, zrychlený dech a zpocení. Leknutí (psychika) se projevilo v těle (somatice), například ve zrychleném srdečním pulzu. Je zde zajímavé, že se tělesná reakce projevila ještě dříve, než jsme si stačili uvědomit, co se to vlastně děje. Tělo spolu s emocemi se vůbec neptaly, zda je takovéto jednání rozumné, zda má smysl reagovat tak bouřlivou tělesnou reakcí na (kupříkladu) „vybafnutí“ lumpačících dětí za rohem. Emoce a s nimi spojené tělesné reakce jsou vždy trumfy, které přebíjejí rozum. Proto jsou jinak jistě dobře míněná doporučení rodiny, známých nebo i dobromyslných lékařů (abychom si problémy „tak nebrali“ (např. k srdci), abychom se tak nebáli apod.) zcela neúčinné.

A ještě hůř. Takovéto přesvědčování, chlácholení a vymlouvání potíží zvyšuje ještě více frustraci člověka trpícího psychosomatickou poruchou. Naše tělesné potíže trvají dál (jsou totiž zcela reálné, tak jako pot na čele a bušící srdce v hrudi v předešlém příkladu) a všichni okolo se tváří, že by neměly být. Pak si můžeme buďto a) připadat jako blázni, kteří si problémy vymýšlejí, nebo b) být přesvědčeni o tom, že trpíme zákeřnou chorobou, kterou se jen zatím nedaří diagnostikovat. Potíže jsou totiž velmi obtěžující. Omezují kvalitu života a my si řekneme, že lékaři jsou buď nekompetentní, nebo málo znalí mé vzácné poruchy. Takže hledáme větší odborníky, ať už z oblasti medicíny, nebo i různé alternativce, pijeme už i odvary z o co nechutnějších, o to dražších bylin, za svitu měsíce ladíme různé psychogramofony, ale nic nepřináší trvalou nebo zásadní úlevu.

Možná byste mohli doplnit sami své vlastní léčebné metody, kterých se tonoucí chytá jako stébel.

Pokud byste se nyní rádi podívali na možná propojení svých tělesných strastí s vlastními (nesjpíše skrytými) duševními tématy, vítejte na stránkách uTerapeuta.cz. Nebudu Vám lhát. Nečekejte zázraky, skutečná léčba většinou vyžaduje osobní spolupráci s psychoterapeutem, detailní rozbor problému v jeho jedinečnosti i mezilidské setkání, které umožní prožít situace jinak, nejenom je pochopit. Přesto může být objasnění příčin obrovský posun oproti tápání ve tmě.

Věřím, že Vám následující článek za cenu jednoho poledního menu přinese snad i více výživných informací a světla do temnoty psychosomatického trápení.

Co se dozvíte v další části článku?

Nejprve se zastavíme u mechanismu vzniku psychosomatických poruch. Tyto úvahy považuji za klíčové. Budou probrány jevy obelhávání sebe sama, léčebný význam nemoci a další.

Přestože není možné vměstnat do formátu článku potenciální symbolické významy všech různých nemocí, řada z nich je ve článku popsána jako praktická ilustrace při vysvětlení mechanismů vzniku a funkce psychosomatických poruch.

Na závěr bude čtenářům nabídnuto pět kroků k sebediagnostice, vlastnímu pochopení významu tělesných potíží.