Předplatné
45 minut
Náročnost: Lehčí
Erotika je to, co odlišuje milostné partnery od „pouhých“ kamarádů. Je pečetí výjimečnosti a vyznamenáním pro naši polovičku: Ty jsi pro mne jedinečnou osobou, důležitější než všechny ostatní. Ty se mnou můžeš zažívat takové důvěrnosti, jaké nikdo jiný nesmí. Je i projevem otevřenosti, vzájemného spojení a důvěry.
Demontáž vzrušení, jiskrného erotického života ze vztahu se neprojeví jen v posteli, ale i v mnoha jiných rovinách: chátrá obvykle tvořivost, hravost, důvěra, náklonnost. Z manželů se můžou stát spolubydlící. Erotický život z daleka nemusí mít podobu vášnivých vzplanutí, typických pro úvodní fáze mladých vztahů. Pokud však zcela vymizí intimní důvěrnosti, specifičnost manželského připoutání obvykle uvadá a usychá jako květina bez vody.
Když začne milostná touha a žádostivost ztenčovat a mizet, vnímá to většinou jeden z dvojice jako podstatné ochuzení života. Schází energetické nabuzení, slast, prostředek uvolnění napětí, ale i zážitek vlastní atraktivity a důležitosti v životě naší polovičky. Muži jsou častěji frustrovaní z nedostatku sexuálního kontaktu se svou partnerkou, ženám zase chybí více nesexuální projevy náklonnosti a zájmu. Není ale výjimkou, když prožívá sexuální strádání silněji žena než muž. Sexualita je široká řeka, napájená z mnoha různých přítoků. V následujícím textu se zaměříme na pochopení toho, odkud se „voda“ v řece touhy bere a co její hladinu snižuje. Pochopení souvislostí pak může vést k lepšímu „vodnímu hospodářství“ a lepšímu „zavlažování“ vyschlých a vyprahlých vztahů. Zaměříme se na vlivy spočívající v partnerském vztahu, ale i ryze osobní příčiny poklesu sexuálního zájmu.
Psychoanalýza už od doby svého vzniku staví na zásadním předpokladu: V životě jsme hnáni vnitřními instinkty, chutí dosáhnout slasti, blaha a uspokojení potřeb. Tato vnitřní energie, libido, je jak duševní, tak i tělesné povahy. Můžeme si ji představit jako „psychické palivo“ nebo „elektrickou energii“, která oživuje a pohání elektrický spotřebič (což člověk taky z fyzikálního, bioelektrického hlediska skutečně je). Libido se odráží v našem erotickém vzrušení, ale i touze dobře se najíst, bavit se u filmu, radovat se z úspěchů dětí, zažít slast z ocenění rodičů a tak dále a tak dále… Nepředstavuje tedy jen sexuální slast, ale slast obecně. A v tom je právě jeden z kamenů úrazu, jak bude dále popsáno.
Pro pochopení opadání sexuální touhy je důležité chápat libido jako energii, která pohání jak naše duševní, tak i tělesné fungování. Můžeme si pro ilustraci představit libido jako nabíjecí elektrickou baterii, která se používáním vybíjí a připojením k nabíječce zase energii získává. Když se bateriová svítilna vysvítí přes den, večer bude vybitá. Jistě, kapacita baterie s přibývajícím časem klesá a stejně tak je tomu i u člověka, když stárne. Věk není ale jediným faktorem ztráty sexuální energie. Velmi záleží, jak o naši „libidinózní baterii“ pečujeme. Dále se tedy budeme zabývat tím, co vše ovlivňuje kapacitu baterie, stav jejího nabití a proč dochází k (ne)používání v erotické oblasti.
K období zamilovanosti, fázi vášnivé lásky, erotika a sexuální náboj automaticky patří. Sexuální aktivita je dána jednak intenzivními city lásky, jednak je zamilovanost podobná drogové intoxikaci. Opilí jsme mnohem blíže tělesnosti. Jakmile tento opojný stav pomine, začne se projevovat naše vnitřní osobnostní nastavení. Kořeny osobnosti leží v rodinné atmosféře našeho dětství. Psychoterapeuti o libidu totiž říkají, že je „lepivé“. Přilepí se k tomu, co mu je podstrčeno. Dítě si tedy oblíbí velmi často to, co mu je nabízeno. Aktivity, které zažívá, se k němu přilepí, ačkoliv třeba i protestuje… To je jedním z vysvětlení, proč člověk, který v dětství nenáviděl práci na zahradě, si nakonec sám zahrádku pořídí nebo proč původně nenáviděné výlety na hory v dětství se stanou hlavní náplní víkendů v dospělosti. Lze tak z části vysvětlit i oblibu v různých násilných a dalších sexuálních praktikách. Tomuto tématu se však podrobněji budeme věnovat v jiném, specificky zaměřeném textu.
Co se sexuality týče, velmi záleží na tom, jakou roli hrála erotika v životě rodiny dítěte. Centrální úlohu zde mívá matka. Záleží na tom, co cítila ke svému dítěti. Některé matky se totiž ...
stanou především praktickými pečovatelkami, vychovatelkami nebo ochránkyněmi svého dítěte. To vůbec neznamená, že by potomka nemilovaly, právě naopak. Láska je však vyjádřena jiným způsobem. Maminka ji neprojevuje ratolesti skrze něhu, laskání, doteky. Prožitky radostného kontaktu, uspokojení z fyzické krásy a blízkosti dítěte bývají zastíněny obavami o krmení, přebalování, správnou výchovu a technické fungování rodiny. Neprožívá-li matka kontakt se svým malým dítětem jako slastný, může mít dítě později v dospělosti potíže zažívat erotické vzrušení z mezilidského kontaktu.
Známá teorie pěti jazyků lásky přirovnává vyjadřování lásky k dorozumívání se pomocí cizího nebo mateřského jazyka. Pokud partneři neovládají společný jazyk, neporozumí si. Tělesnost, doteky a laskání jsou jedním z pěti definovaných jazyků lásky. Dalšími jazyky jsou (2.) laskavá slova, pak (3.) společně strávený čas se zacílením pozornosti, (4.) dárky, a nakonec (5.) praktická věcná pomoc. Tato teorie nepřímo navazuje na „lepivost libida“. Co nám matka (a později i otec a celá rodina) od útlého věku nabízí, to se stane naším „mateřským jazykem“, k tomu to se naše libido přilepí. V manželství pak dochází k tragickým nedorozuměním, kdy jsou partneři naučeni „slyšet lásku“ svou mateřštinou. Za kýžený ideál lze považovat situaci, kdy se každý z partnerů naučí používat jazyk lásky svého protějšku a netlačí na prosazování své vlastní „mateřštiny“. Když se to podaří, žijeme ve vztahu, kdy jsme zahrnováni tím, po čem nejvíce toužíme, ve kterém se cítíme komfortně a kde nejsme tlačeni do „cizích jazyků“. Dojetí a vděčnost postupně vedou psychicky zdravého partnera k potřebě se odvděčit stejnou mincí a splnit přání tomu druhému. Podmínkou pochopitelně je, aby naše polovička znala naše jazyky lásky.
Ženy bývají v globálu hovornější, osobnější, citově otevřenější. Důvody pro tento jev jsou podrobněji probrány ve článku „Proč se muži tak často obávají něhy a jemnosti...“ Pokud muži mluví „méně jazyky lásky“, cítí častěji frustraci. Jazyk, kterému rozumí, je jazyk těla, fyzické slasti. Ta je „prvosignální“, hmatatelná, snadno čitelná. Jakoby jediná chuť, která existuje, byla chuť steaku. Fyzická láska, sexualita navíc člověka nabuzuje, energetizuje, posiluje. Naproti tomu láskyplná slova, projevování zájmu a pomoci vede spíše k jemnější, pokornější, a tedy i slabší pozici, která může být pro mnoho lidí s „mužským“ přístupem k lásce náročná.
Náročnou výzvou pro muže je v tomto ohledu rozvinout schopnost vnímat a přijímat lásku i v jiné než sexuální formě. Bdělý čtenář si pomyslí: A co se tak naučit i vyjadřovat lásku dalšími jazyky? To je jistě žádoucí a důležitý cíl. Ovšem když přijdeme jiným formám lásky na chuť, nemusíme se tolik nutit do jazyka naší polovičky, protože to děláme rádi, mluvíme jazykem našeho milostného protějšku s potěšením. Obsadili jsme si slastí danou formu náklonnosti, například společné trávení času, jako když si člověk oblíbí kávu, která mu kdysi byla protivná.
Pojďme se nyní postupně hlouběji a hlouběji zaměřit na téma poklesu sexuálního apetitu.
Kapacita baterie je vždy omezená. Není náhodou, že sexuální oblast začne být bez „šťávy“ v době, kdy je energie manželů vytížena jinými úkoly. Jestliže bývá jeden z partnerů „vyšťaven“ jinými vyčerpávajícími úkoly, jako jsou nákupy, vaření, úklid, kontrola úkolů, výchova dětí nebo stále rostoucí pracovní povinnosti či finanční starosti, pak se libido spotřebuje a nezbývá pro sex.
V popsaném problému se zároveň nabízí cesta, jak situaci řešit. Pokud se začneme „vyšťavenému“ partnerovi více věnovat, zaobírat se jím, zapůsobíme pozitivně hned v několika ohledech. Můžeme mu odlehčit v jeho energetickém vytížení a ušetřit tak jeho libido „na večer“. Zároveň tím začneme mluvit jeho jazykem lásky. Věnujeme mu pozornost, prakticky pomáháme, trávíme s ním čas. To se může odrazit v partnerově pocitu, že je milován. A „pomilováníhodná“ osoba se cítí i k „pomilování vhodná“ a naladěná.
Zmínili jsme se už, že matčina schopnost prožívat slast z kontaktu s dítětem se odráží v dalším „nasáknutí“ dítěte erotickými prožitky. Dále záleží na tom, jaké postavení měla v naší rodině intimita, něha, sexualita a vůbec tělo.
Pro Lenku bylo nepředstavitelné, že by jejich dcera mohla mít tušení, že se s manželem milují. Vždy nechávali sex na dobu, kdy byla dcerka v kroužku nebo na noc u babičky. Lenka si na počátku terapie stěžovala na „nadrženost“ svého manžela, zatímco sebe líčila jako frigidní. Později se ukázalo, že i pro ni je sexuální slast důležitá, ale stěžuje si na manželův sexuální apetit pro množství vlastních sexuálních zábran a předsudků. V pubertě byla tak vyhublá, že se u ní několik let nevyvíjely druhotné pohlavní znaky. Jednou v dětství zahlédla otce, jak se převléká. Vyplašeně na ni křičel, ať se otočí. A když se atraktivně oblékla, říkal jí, že vypadá jako „ku*vin kufr“.
Pro sexuální vývoj dítěte je velmi prospěšné, když vidí vkusné, taktní, ale zároveň jasně vyjádřené erotické projevy rodičů. Je cenné vidět, že si rodiče cení vlastního těla, pečují o něj, mají zájem o kontakt s partnerem, nestydí se přehnaně za svou nahotu. Dovedou být svobodní, nejsou zkoprnělí v oblasti požitků a smyslných radostí. Nesmí se ale jednat o šokující zavalení dítěte sexualitou, které by jej obtěžovalo. Jde o to, abychom mohli zakusit, že sexualita je přirozenou, cennou součástí života, která může přinášet mnoho radosti. Problém představuje jak asexuální, studené nebo prudérní potírání tělesných slastí, stejně jako netaktní zatažení dítěte do sexuálního života rodičů.
Lenka nepřišla do terapie se zájmem řešit svůj sexuální život. S postupnou obnovou jejího cítění a sebeuvědomění se začala více a více osmělovat ke spontaneitě a otevírala i témata, která pro ni dříve byla tabu. Ukázalo se, že mě v soukromí pojmenovala jako „Háček“, což bylo označení jistého sektářského „Guru Járy“. Ten prohlašoval, že sexuálním zneužíváním žen „odháčkovává“ jejich psychické bloky. Lenka do mne umístila svá vlastní sexuální přání - abych ji sexuálně sváděl, manipuloval ji do erotického kontaktu se mnou. Sama se ale postavila do role oběti a odpůrkyně sexu, stejně jako to udělala se svým manželem doma. Postupně si měsíc za měsícem uvykala na to, že mít sexuální potřeby neznamená „být ku*va“. Měla strach, že když nebude asexuální, dojde k „výbuchu“ erotiky. Její sexualita se splaší a bude se mnou namísto terapie spát. Po tom z jedné, pudové stránky, toužila, zároveň se toho z morálního hlediska děsila. Pozvolna, po malých krůčcích si nacházela adekvátní postoj ke svému tělu, oblékání, roli a formě milování v manželství. Musela se vyrovnat s pokřiveným postojem k tělesnosti a erotice, který si nesla z dětství.
Sexualita je nezastupitelným zdrojem uspokojení, uvolnění od napětí, zážitku splynutí s životním partnerem (doslova se svou polovičkou). Pokud v páru chřadne erotický život, začne docházet i ke zplošťování partnerského vztahu a k odcizování. Milenci přestávají být „jedno tělo a jedna duše“.
Znáte slezskou baladu „O Magdě“? Je krátká: „Ma gdě a nima s kym…!“ Realita manželů je v něčem snad ještě horší. Mají kde, mají s kým, ale nenajdou si „kdy“. Právě milenecká nouze, kdy nemáme prostor pro sexuální radovánky vede k tomu, že každou příležitost využijeme jako vzácnou k tělesným něžnostem. Když přestane být příležitost k sexu drahá, můžeme ji přestat využívat. Rodina s dospívajícími dětmi může mít opačný problém. Děti „okupují“ beze zbytku rodinný čas a pozornost rodičů. V obou případech je potřeba vymezit si a zejména pak ochránit termín, dobu pro partnerskou erotiku.
Prožívání erotických situací velice silně ovlivní naše vnitřní vztahové vzorce, které si nosíme ve svém nitru. Psychoterapeuti vzdělaní v oblasti tzv. „objektně vztahových teorií“ jim říkají dyády, tedy něco jako „vztahové dvojice“. V každém momentu našeho života se nevědomky vnímáme být součástí vztahové dvojice – dyády. Dyáda pak vyvolá patřičnou emoci.
Vím, že jsem se zavázal na webu uTerapeuta.cz nezatěžovat čtenáře složitými psychologickými výklady. Hned to napravím, všechno po lopatě vysvětlím. Když jste četli první čtyři řádky tohoto odstavce, nebo celý dosavadní článek, nějak jste si ve vztahu s daným textem, případně s jeho autorem, připadali. Mohli jste se třeba vidět jako nadějné, inteligentní dítě, které dostává od zkušeného a pečujícího rodiče zajímavé informace. Tato vztahová dvojice by tak mohla vyvolávat zájem, klid, radost a zvědavost … Pokud jste se ale vnímali jako hloupé dítě, které tyhle složitosti nikdy nepochopí, protože autora článku vidíte jako studeného a odtažitého, nic nevysvětlí a půjde dál, pak jste mohli cítit vystrašenou nervozitu, nahněvanost, chuť řádky přeskočit nebo bezmocnou apatii.
Dyády v sexuální oblasti působí stejně. Konkrétní podoba dyády vyvolá prožitky. Úplně jiné emoce vyvolají následující vztahové páry:
lákavá kráska + atraktivní borec = vzrušení, touha
zneužívaná služka + egoistický otrokář = vztek, odpor
laciná „štětka“ + káravý moralista = stud, vina, zkoprnělost
neatraktivní ňouma + urozená krásná princezna = strach, ponížení, odtažitost
neatraktivní ňouma + nezajímavá baba = nuda, lhostejnost, hnus
pečující opora + oddaná vděčná polovička = bezpečí, pokoj, jistota
Z uvedených ukázek je zřejmé, že zatímco některé „mentální páry“ přímo zapalují sexuální žár, jiné dvojice v naší mysli erotické jiskry hasí a dusí. V takovém případě mohou také vést i k sexuálním poruchám, např. oslabené erekci. Problematice dyád se pro jejich velikou praktickou užitečnost a rozsáhlost věnujeme na tomto webu podrobně ve specifickém článku „Dyády“.
Pro náš život je stěžejní, nakolik je námi pociťovaná dyáda realistická. Pokud žena skutečně JE zneužívanou služkou egoistického, majetnického muže, pak je důležité zjednat nápravu. Pokud je to ovšem její ZDÁNÍ, dochází k pokřivení skutečnosti. Vnitřní realita překrývá a přebíjí tu vnější.
V situaci nerealistických a nepříznivých dyád mají oba milenci svou důležitou roli, aby mohlo dojít ke zlepšení situace. První řešení spočívá ve změně ve vztahu, druhé ve vlastním sebeuvědomění. Nejprve se můžeme pokusit pomoct partnerovi, který se cítí být v nepříjemné vztahové (dyadické) konstelaci, aby se s námi cítil jinak.
Budeme-li se aktivně snažit několik týdnů o to, aby se žena necítila jako služka s otrokářem, který ji zneužívá k sexu, budeme svým životním postojem, a hlavně praktickými skutky, vyjadřovat úctu a lásku, osobnostně zdravá žena by se měla začít cítit lépe. Pokud je ovšem dyáda nejen přechodným zdáním, ale v různých situacích se stále dokola opakující vzorec (cítíme se jako zneužívaná služka v sexu, ale i práci, dětmi, známými…), pak je na místě, abychom si začali uvědomovat nereálnost svých představ my sami.
Dyády mohou mít specifické zhoubné podoby. Například „Nejsem dost atraktivní – nelíbím se ti.“ Podle sebe soudím tebe, říká se. Pokud se neprožíváme jako dostatečně atraktivní, nebo si dokonce připadáme „nechutní“, obvykle nevěříme ani našemu protějšku, že na nás může mít doopravdy chuť. Napadá nás třeba, že se mu jde jen o „nízké vybití chtíče s kýmkoliv poblíž“. Stejně tak se může stát, že si neceníme naší manželské polovičky. Když jsme například vyrostli v rodinné atmosféře, kde nebylo zvykem respektovat se, cenit si kladů druhého, ale všímat si spíše nedostatků, vidíme pak naši polovičku nikoliv jako lepší, ale jako horší. Necítíme k ní touhu, ale spíše odstup, chlad, nechuť.
Dalším z možných důvodů, proč dochází k oslabení nebo zablokování sexuálního vzrušení je obava uvolnit se, odevzdat se druhému. „Nechat si to druhým udělat“ znamená dovolit našemu protějšku, aby měl na nás vliv. Odevzdání je rolí, která se očekává zejména od ženy. Vždyť žena se za svého muže vdává, zatímco muž se žení. Někdy mohou být ženy na svou „úlohu“ oddat se citlivé. Jedním z možných ukazatelů je, zda si partneři přejí, aby byli oddáni při svatbě, aby se snoubenka stala mužovou ženou, vzala si i jeho jméno.
Čeština ukazuje, že nemá být přímo mužovým vlastnictvím, její příjmení nezní např. Jana Mužova, ale Jana Mužová. Má k němu ovšem patřit. Ale právě ono patření si mnozí lidé neradi přijímají. Jsou citliví na osobnostní svobodu např. proto, že jejich osobní autonomie nebyla v minulosti respektovaná.
Podvolit se druhému můžeme pouze v situaci, kdy dyáda, kterou jsme si představili v textu dříve, tedy dvojice já plus ty, vede k pocitům bezpečí a ochotě se otevřít. Dyáda bývá velmi osobním a hluboce zakořeněným vzorcem. Pokud je nastavená nepřátelsky, bez vnitřního posunu, bez psychologické léčby této dyády nemůže dojít k většímu posunu. Zároveň si ale nedovedu představit vztah, ve kterém by nebylo možné alespoň trochu, ale mnohdy i zásadně, napomoci k tomu, aby se náš sexuálně stažený milostný partner cítil lépe. Aby byl více v bezpečí, milovaný, respektovaný, důležitý, pochopený a vnímaný.
Pokud už potřebujeme zlomit nad osobností našeho partnera hůl, udělejme to až po naší třítýdenní každodenní aktivní změně v postoji k naší manželce nebo manželovi. Až pokud zjistíme, že ani přesto, že jsme měli jak na srdci, tak na jazyku, i ve skutcích zájem o dobro našeho partnera, pak můžeme uvažovat o jeho osobnostním bloku.
Obava z vlivu partnera na náš život se někdy projevuje tím, že máme sexuální touhy a fantazie, jsme tedy po této stránce energeticky nabití a zdraví. Ovšem naše potřeba mít erotický život doslova „ve vlastních rukou“ vede k preferenci masturbace než k milování v páru.
Sexuální chlad, neopětování projevů zájmu je jedním z nejbolavějších zážitků. Sexuální odtažitost může nevědomě sloužit jako nástroj odplaty za jiné skutečné nebo domnělé zranění ve vztahu. Někdy je dokonce možné pojmenovat chování, typičtější pro ženy, jako „psychologickou kastraci“, tedy zbavení sexuální hrdosti partnera. Chuť pomstít se je naprosto pochopitelná pohnutka, ale jelikož vše v životě něco stojí, musíme si položit otázku, čím je erotická msta zdaněna. Zaprvé nemusí být partnerovi vůbec zřejmé (a dokonce ani nám samotným), co se nás vlastně doopravdy dotklo, protože to není pojmenované. Zadruhé riskujeme, že budeme „vytloukat klín klínem“, spustíme řetězec odplat, který nebude mít konce. Tento mechanismus stojí na počátku občanských válek i rozpadu nejednoho manželství, jak o tom vypráví film Válka Roseových, The War of the Roses, z roku 1989.
Někdy právě za takovou potřebou pomsty bývá sexuální zranění, kdy má manžel nebo manželka sloužit jako zástupný objekt k odplatě tomu, kdo nám ublížil dříve.
Linda měla sklon svého manžela nevědomky svádět, načež ho při jeho vzrušení začala napadat, že myslí jen na jedno, že se jí hnusí.
Jindy je sexuální trauma zdrojem pokřiveného pohledu na erotickou oblast. Sex můžeme vnímat jako špinavý, nedůstojný, agresivní nebo ohrožující, což sexuální chutě blokuje.
Naše sexuální touhy mohou být z mnoha různých, často nevědomých příčin, zaměřeny především na specifické formy sexuálního uspokojení. Někdy si myslíme, nebo víme, že by je partner neakceptoval a uspokojujeme si je v masturbačních fantaziích nebo u porna. Těmto „šťavnatým“ fantaziím se pak „běžný“ sex vůbec nemůže rovnat, nemáme o něj zájem. Vždy záleží na konkrétní situaci. Někdy je perverze hluboká, znemožňuje běžný partnerský život a bez psychoterapie není možné očekávat změnu. Jindy je možné po vzájemné diskuzi a dohodě okořenit partnerský život prvky hravosti, vášnivosti a prostopášnosti, která partnery o to více sblíží.
Na závěr se pozastavíme ještě nad důležitým tématem „zrcadlení“. Lidská sexualita zdaleka není pouze pudová, tělesná potřeba vybít sexuální napětí. Velice důležitá je mezilidská interakce. Pro mnoho párů je silně erotizující právě zážitek, kdy se vidíme v očích partnera jako atraktivní, vytoužený objekt. Vidět sebe samé v zrcadle očí našeho životního partnera jako vytouženou bytost k zulíbání.
Pokud je naše schopnost empatie narušená, schází nám možnost vnímat partnerovu touhu, procítit jeho vzrušení z nás samotných a zároveň se radovat z jeho vlastního erotického nabuzení. Sexualita se pak smrskává skutečně jen na „tělocvik kopulačních pohybů“, protože je oproštěna od citového náboje vzájemnosti, duševního splynutí a vyznamenání intimitou.
Ve skutečnosti za výskytem psychické nebo psychosomatické poruchy nestojí jediná samostatná příčina. Obvykle se různé faktory spojují a kombinují. V naší rodině se méně hladilo, dotýkalo, máme pochybnosti o vlastní atraktivitě, připadáme si ve vztahu šizení a nechtění, unavují nás pracovní nároky a do toho pečujeme o děti. To vše pak vede k poklesu sexuální chuti.
Podstatná otázka nyní nezní: „Co bychom se sníženou sexuální chutí měli dělat?“ Psychoterapie se nesnaží diktovat, co máme dělat a „normalizovat“ člověka. Její cíl je spíše poukázat na tabuizovaná témata, na utajené významy, souvislosti a následky našich životních rozhodnutí. Proto nabízím tyto otázky jako inspiraci:
Předplatné
35
„Už si s Honzíkem vůbec nevím rady,“ svěřuje se Lenka. „Hrozně bych si přála, abychom spolu dobře vycházeli. Fakt se snažím, ale on si prostě dělá, co chce, a neposlouchá mě, dokud po něm nezačnu
Přečíst článek
Předplatné
15 - 20 minut
Život jako veliký psychologický test Poznat svou duši do hloubky. Rozumět si, znát své silné stránky i své slabiny. Chápat, proč jsme onemocněli, kde jsou kořeny našich psychických potíží a jakým způsobem dosáhnout pocitu spokojenosti
Přečíst článek
Předplatné
20
Alergické nebo zvídavé nastavení? Existují lidé, kteří při zmínce o křesťanství dostanou akutní alergickou reakci. Špatná minulá zkušenost vede k podráždění, pro které pak už nic neslyší a nevidí. Snaží se jen dostat od „křesťanských
Přečíst článek
Předplatné
30-40 min.
Naši sérii o psychologických principech pramenících z Bible začneme pravidlem „Miluj svého bližního jako sebe samého“. Ježíš ho uvádí jako druhé největší ze dvou přikázání. Dokonce říká, že se jimi dá shrnout úplně celá Bible.
Přečíst článek
Odhlásit
se