Moc tě potřebuji, tak táhni! Dovolíme blízkost ve vztahu?

Předplatné Předplatné
minut čtení 15 minut
Náročnost Náročnost: Lehčí

Věta „Jsi pro mne moc dobrá, proto se s Tebou musím rozejít,“ není vždy zákonitě klišé. Její různé verze patří do repertoáru lidí se strachem z vytvoření oddaných a jedinečných vazeb. Existují lidé, kteří ničí blízkost. Brání se vytvořit citová pouta, chtějí působit nezávisle. Ne, že by o lidi a společnost neměli zájem. Naopak. Často jsou ve společnosti vidět, jsou zábavní nebo výstřední, mají radikální názory, jsou nápadní. Zároveň se ale ke svým blízkým chovají ironicky, hrubě nebo studeně. Shazují kamarády, popichují děti, zesměšňují kolegy a ignorují nebo podvádějí manželské partnery. V tomto textu si přiblížíme důvody pro toto paradoxní a ve své podstatě sadomasochistické jednání, kdy trpí jak člověk odmítaný, tak i odmítající sám. Přestože totiž dotyčný velmi potřebuje blízkou citovou vazbu, nedovolí ji. Posílá totiž ty, které miluje a potřebuje, ať táhnou pryč. 

Karel byl jen o rok a půl starší než jeho bratr. Už jako batole se proto musel dělit o pozornost své matky, která byla pochopitelně vytížená péčí o mladšího sourozence i celou domácnost. Otec provozoval restauraci, domů se vracel až v noci a s dětmi čas prakticky netrávil. Karel proto celý svůj důvtip a nadání využil k tomu, aby zaujal matku. Většinou ovšem marně. Unavená a opuštěná máma si málokdy našla čas, aby viděla jeho fotbalový zápas. Nevšímala si ho, když měl dobré známky ve škole. Pozornost mu věnovala v podobě podrážděné výčitky a křiku, když „zase něco provedl“- popral se nebo vyrušoval v hodině. 

Touha zůstává

Nenaplněné potřeby v nás zůstávají zaseknuté jako list papíru v tiskárně. Dokud se strana nevytiskne, nemůže dojít k posunu na další stránku. Touha po pozornosti a blízkosti patří k základním lidským potřebám. V dětství umožňuje přežít, je doslova životně důležitá. 

Karel by mohl mít mnohem lepší školní výsledky. Neměl ale nikdy důvod snažit se a učit se více (proč taky, když dobré známky rodiče neocenili). Nechtěl si připadat jako „šprt“, kterému záleží na dobrých známkách a uznání. Touha po pozornosti v něm ale zůstala. Stal se třídním šaškem, provokatérem, milovníkem soutěží, kde mohl vyhrát, a bavičem společnosti. Toužil po náročných cílech. Po penězích, drahých autech, a hlavně po odmítavých ženách. Dovedl dřít a snažit se, aby vydělal peníze, přemluvil nedostupnou dívku na rande, získal obdiv kamarádů. 

Už nikomu nedovolím, aby mi znovu ublížil

Když ale svého cíle dosáhl, nastal zanedlouho nečekaný obrat. Peníze doslova rozházel, auto naboural nebo zaneřádil. Své kamarády shazoval a přítelkyně podváděl s jinými. Kdyby se jeho chování přeložilo do taneční choreografie vypadalo by asi takto: S rozpřaženýma rukama k sobě vábí tanečnici, dělá k ní kroky, krátce ji obejme a následně ji prudce odstrčí od sebe, až upadne. To pak celé opakuje znova. Jeho chování mělo vícero skrytých motivů. Například zástupná odplata za zranění nebo „reinscenace traumatu“, o kterém se píše ve článku na webu uTerapeuta.cz (Psychické trauma a jeho zpracování). Na tomto místě si budeme všímat jednoho dílčího (nezdravého) mechanismu zpracování traumatu: Tendence toužit po blízkosti a současná ochranná potřeba nepřipustit závislost. Pokud bychom připustili připoutání, neustále bychom riskovali, že nám může dotyčný ublížit. Tomu se snažíme za každou cenu vyhnout. 

V české komedii o dospívání studenta Štěpána Šafránka si hlavní hrdina odmítá koupit auto se slovy: „Proč bych si kupoval auto? To mi akorát zestárne! Jediné auto, které mi nezestárne je to, které si nekoupím…“ Jeho podnikavý kamarád, vlastník autopůjčovny, jásá, že je to geniální slogan pro půjčovnu. Přesně tato psychologická logika vede k odmítání emočních pout. Povrchní citová vazba k půjčenému autu je totiž ochranná. Netrápí nás škrábance ani porucha vozu. To ať si vyřeší půjčovna. A pokud má auto malý kufr, budeme chtít příště jiný model. V mezilidských vztazích to funguje analogicky. Kdykoliv vytvoříme blízký vztah, můžeme na to doplatit. Křivda od nejlepšího kamaráda bolí mnohonásobně více než od „nějakého“ známého. Nezájem projevený od „ženy našeho života“ nás může trápit až „do morku kostí“, zatímco „sexuální kamarádka“ se dá vyměnit za novou. 

Nenávidím Tě, prosím zůstaň!

V přitahování a odpuzování blízkých lidí od sebe bývá přítomná dvojí logika. Jednou je již popsané odmítání blízkosti z ochranných důvodů: Potřebuji Tě, ale raději táhni (ať nemáš možnost ublížit mi). Současně je ale přítomná i opačná tendence. Karel svou matku, otce i bratra skrytě nenáviděl pro nedostatek jejich pozornosti jen z jedné strany svého já. Zároveň toužil, aby si jej všímali, projevovali mu zájem, neopouštěli ho. Mezi řádky vyzařuje: Nenávidím Vás, proto zůstaňte. Potřebuji od Vás totiž hned dvě věci zároveň: Chci od Vás cítit lásku, ale taky potřebuji projevit hněv, který k Vám cítím. Tato dvojí rozporuplná logika vysvětluje, proč se Karel, stejně jako další, podobně zranění lidé, prostě jen neizoluje, proč nezůstane sám, izolovaný bez vztahů. Karel si není plně vědom obou svých potřeb. Neví o svých něžných tužbách, protože je sám maskuje pod sexem, vtipem, vášní. Proto nemůže svou touhu a hněv, svou lásku a nenávist spojit. Od sebe oddělené extrémy lásky a nenávisti, autonomie a závislosti se pak projevují v kompromisu: V „boxerských“ formách vztahu. Boxeři jsou spolu domluveni na vztahu založeném na udílení ran. Nikdo z aktérů z ringu neutíká, chvíli si dávají rány, chvíli se vyčerpaně objímají. Proto tolik rodin setrvává ve stále se dokola opakujících hádkách, nadávkách, ponižování. Partneři se ani nerozejdou, ani doopravdy neusilují o harmonické vztahy. Zůstávají vztahovými boxery. 

Žádná něha 

Za odmítáním blízkosti mohou být také obavy z křehkosti, jemnosti a zranitelnosti. Kdyby si Karel připustil, jak moc potřebuje zájem kamarádů, že si přeje, aby byli blízcí a důvěrní, stal by se snadno zranitelný. Kdo může být snadněji napadený? Někdo citlivý, měkký a oddaný anebo tvrdý, lhostejný a necitlivý člověk? 

Považujete téma blízkosti, důvěry a spojenectví ve vztahu za důležité? Vznik podobných textů a podpořit fungování webu uTerapeuta.cz můžete ZDE nebo skrze QR kód níže...

V mobilním bankovnictví je možné částku libovolně upravit...

Osudová ironie: potřeba chránit se vede k opakování traumatu 

Karel raději nechtěl vidět, že pod jeho siláckostí a drsností se skrývá malý, zklamaný Kája toužící po náklonnosti rodičů. Touhu po lásce si uspokojoval v sexu, četných ale povrchních vztazích s kamarády. Nikdy si plně nepřipustil že jeho vehementní obrany proti zranění vedou k tomu, že si (tentokrát již sám, svým vlastním přičiněním) opakuje stejný příběh jako kdysi v dětství. Znovu je bez lásky. 

Negativní zájem o lidi – kverulanti a provokatéři

Jedním ze způsobů, jak se vyrovnat s náročným vnitřním rozporem – tedy potřebou se chránit před lidmi a zároveň s nimi trávit čas a být blízko, je možnost provokovat je. Stěžovat si a znepříjemňovat druhým život. Cílem věčně nespokojených, útočných stěžovatelů totiž podvědomě nebývá vyřešit problém, na který si stěžují, ale být v citově nabitém a častém styku s lidmi. Ovšem negativním, pichlavém. Tak je zajištěna ochrana před intimním vztahem a zároveň dochází k intenzivnímu kontaktu. Ale opět de facto bojovému, zápasnickému. 

V čem je problém? 

Tak jako u mnoha jiných poruch spočívá hlavní potíž z pohledu psychodynamické psychoterapie v neuvědomování si problému. Člověk „pro stromy nevidí les“. Dílčí události nedávají smysl. Dokument s důvěrnými údaji projede skartovačkou, rozstříhá se na proužky, aby (odděleny od sebe) nepřinesly pochopení celého textu. Stejně tak skartujeme i naše „citlivé duševní texty“. Rozházíme proužky. A pokud by nám je někdo přece jen poskládal před našimi zraky, a řekl: „Karle, ničíš si život a zraňuješ ty, na kterých ti záleží,“ je ještě možné vypnout ze sítě naši citlivost a říct na příklad: „No a co? Aby ses nepos…“ 

Jak to vypadá v terapeutické hodině

Psychoterapeutická strategie obvykle spočívá v konfrontování pacienta s dvojím uvědoměním, kterému se brání. Jednak člověk od sebe své důležité lidi vytrvale odhání a ponižuje je, jednak touží po lásce. Terapeut mu neoblomně, ale trpělivě zrcadlí jeho jednání a zároveň (je-li pacient alespoň chvíli ochoten vnímat terapeutovy pohledy jako cenné) nabízí i vcítění a pochopení, co se pod vnějšími vrstvami masek a obran v dotyčném „obránci hradeb“ doopravdy děje. Vše se terapeut snaží nejvíce dokumentovat na aktuálním dění v terapeutických hodinách. To je totiž nejskutečnější, nejméně podléhá zkresleným vysvětlením pacienta. 

Děje se tak v naději, že se pacient potřebuje nejenom chránit, nenechat se skrze blízkost zranit, ale současně prahne i po opravdové blízkosti, po odevzdání se. Důležité bývá i zjištění, že na svých „ježkovitých“ obranách spotřebuje spoustu energie, která mu jinde chybí. Cílem je, aby si pacient sám našel svou vlastní cestu, jak spojit pochopitelnou potřebou bezpečí spolu s touhou po láskyplném splynutí. 

Možnost libobolné platby pro podporu fungování webu skrze uložení obrázku a použití v platbě QR kódem...

Předplatné je zrušeno. Patříte-li k několika málo lidem, kteří mají ochotu podpořit fungování webu, můžete tak učinit v záložce na horní stránce obrazovky: Stát se sponzorem ( https://uterapeuta.cz/sponzor/ )

Cena: 0 Kč / rok

(0 Kč / měsíc)

Můžou vás zajímat tyto články

error: