Moc tě potřebuji, tak táhni! Dovolíme blízkost ve vztahu?

Věta „Jsi pro mne moc dobrá, proto se s Tebou musím rozejít,“ není vždy zákonitě klišé. Její různé verze patří do repertoáru lidí se strachem z vytvoření oddaných a jedinečných vazeb. Existují lidé, kteří ničí blízkost. Brání se vytvořit citová pouta, chtějí působit nezávisle. Ne, že by o lidi a společnost neměli zájem. Naopak. Často jsou ve společnosti vidět, jsou zábavní nebo výstřední, mají radikální názory, jsou nápadní. Zároveň se ale ke svým blízkým chovají ironicky, hrubě nebo studeně. Shazují kamarády, popichují děti, zesměšňují kolegy a ignorují nebo podvádějí manželské partnery. V tomto textu si přiblížíme důvody pro toto paradoxní a ve své podstatě sadomasochistické jednání, kdy trpí jak člověk odmítaný, tak i odmítající sám. Přestože totiž dotyčný velmi potřebuje blízkou citovou vazbu, nedovolí ji. Posílá totiž ty, které miluje a potřebuje, ať táhnou pryč. 

Karel byl jen o rok a půl starší než jeho bratr. Už jako batole se proto musel dělit o pozornost své matky, která byla pochopitelně vytížená péčí o mladšího sourozence i celou domácnost. Otec provozoval restauraci, domů se vracel až v noci a s dětmi čas prakticky netrávil. Karel proto celý svůj důvtip a nadání využil k tomu, aby zaujal matku. Většinou ovšem ...