Pro samé analyzování problémů nám může unikat podstata. Pro stromy nevidíme les. Proto považuji za důležité a prospěšné, abychom se pokusili podívat na téma duševních trápení z opačného úhlu: Zaměřme se na to, jak vypadá psychické zdraví.
Obdobnou otázku kdysi položili novináři Sigmundu Freudovi. Zeptali se ho, co by měl dobře zvládat normální člověk. Měli stejné očekávání, jaké bych měl i já. Mysleli si, že dostanou od slovutného myslitele, vědce a propagátora psychoterapie komplikovanou odpověď založenou na složitých modelech. Všechny ale překvapil. Jednoduše odvětil, že zdravý člověk by měl umět ...
pracovat a milovat. Mezi odborníky existují kritici a fandové tohoto prohlášení. Patřím osobně k těm druhým. Považuji tuto definici za geniální. Jednoduše kombinuje dvě důležité oblasti projevů, ale i utváření duševního zdraví. Když se podrobněji podíváme na to, co všechno představuje schopnost pracovat a milovat, uvidíme, že jsou v nich obsažená hluboká a důležitá témata.
Pracovat
Být aktivní
Současný výzkum psychoterapie i praktické zkušenosti ukazují, že práce a „proaktivní“ přístup k životu úzce souvisí s duševním zdravím. A naopak: Nelze si udržet duševní zdraví bez práce. Jednou z důležitých podmínek pro zahájení psychoterapie, kterou musí zájemci v mé ordinaci splnit, je chodit do práce. Nejlépe řádné, placené, na plný úvazek. Pokud toto není možné, je třeba najít adekvátní náhradu. Např. brigáda nebo dobrovolnictví. V situaci karantény např. vytřízení šuplíků, úklid komory apod. Mnozí lidé touží stát se rentiéry a ulevit si od pracovního vyčerpání. Ale většina lidí, kteří by už nemuseli nikdy pracovat, stále pracují. Není to pochopitelně jediná příčina, ale řada lidí, kteří zbohatli, dostali se například na vrchol showbusinessu se bez další aktivity, snahy a povinností zcela ztratila. Propadli se do psychických problémů, které sice v jejich osobnosti byly už i dříve, ale do té doby byly mírněny pracovním zapojením.
Mnozí pacienti s duševními potížemi uvažují o žádosti o invalidní důchod. Jiní by rádi šli na dlouhodobou nemocenskou. Moje opakovaná zkušenost ukazuje, že pokud se jedná o pracovní neschopnost trvající déle než několik týdnů, navrací se zpět do pracovního procesu velmi komplikovaně. Někdy je nutná hospitalizace nebo pobyt doma. Vždy by měl být ale čas využit k tomu, aby došlo k lepšímu pochopení důvodů současné duševní nebo tělesné krize a nalezení poučení ze situace.
Příběh opravdového „mlže“ aneb struktura
„Teprve nemoc činí zdraví příjemným,“ říkával německý filosof Hegel. Jak si užít volna, když nemáme povinnosti? Jak se těšit z víkendové možnosti přispat si a mít volno, když je každý den stejný? Asi většina z nás zažila den volna, který jsme jen tak prolelkovali, doslova proflákali. Někdy takový prázdný den přijde vhod, ale pokud se stanou vyprázdněné dny bez struktury standardem, začne našemu životu chybět osnova, rytmus, kostra. Představme si, jak by naše tělo vypadalo bez opěrného kosterního aparátu. Stali bychom se mlžem. Lidský organismus, stejně jako celý svět, je stvořen na základě principu střídání rytmu. Noc se střídá se dnem, spánek s bděním, námaha s uvolněním, dny všední se svátečními atd. Nejpádnější důvod jít spát je ranní vstávání. Kde není „nemoc“, není ani radost ze zdraví. Vše je stejné, rutinní a bez výkyvů. Proto struktura dne, týdne i roku, se střídáním námahy a výplaty, pracovních dní a dovolené vede k důležitému vytyčení životních hranic, bez kterých se můžeme cítit nepevní, bez kontur, zmatení a ztracení.
Respektovat pravidla
Blízko tématu struktury je potřeba zakusit si, že pravidla přináší zisk. Ti šťastnější z nás si mohli zažít prospěšnost a přiměřenost pravidel už ve své rodině, během výchovy. Pokud ale máme v oblasti chápání a přijímání pravidel „manko“, je pracovní oblast dobrou možností, jak získat korekci. Pokud se dovedeme poučit a inspirovat, můžeme si osvojit celou řadu pracovních postupů, pravidel, která nesou ovoce. To pak můžeme zužitkovat i v dalších oblastech života.
Kamila žila jako dítě v rozvrácené rodině. Oba rodiče byli pijáci, nebyli si věrní, měnili práci, pokud v ní vydrželi, otec žil poslední roky z dávek, a přestože matka začala podnikat, snažila se podvádět zákazníky i stát na odvodech, jak to jen šlo. Kamila se naučila obcházet pravidla, nerespektovat je. Pracovala načerno, byla na dávkách, půjčovala si. Když jsem položil stabilní práci jako jednu z podmínek zahájení léčby, velmi protestovala. Po mnoha měsících probíhající léčby ale zpětně prohlásila, že bez zkušeností z práce by se nikdy tolik v léčbě neposunula. Cítila, jak je prospěšné mít stálý příjem, kontakt s kolegy, vnímat se jako kompetentní, mít legální pracovní smlouvu atd.
Sebeúcta a sebehodnocení
Živit sebe, případně i rodinu, svou vlastní prací je důležitým zdrojem sebeúcty. Mít na „trhu práce hodnotu“ je jedním ze stavebních kamenů naší sebehodnoty. Na peníze se lidé nejednou dívají „přes prsty“, ale v tomto kontextu je jejich vydělání psychicky posilující. Finance ale nejsou jedinou „bernou mincí.“ Zakusit poděkování zákazníků, úsměv, uznání kolegů, ale taky radost ze sebe samotných, z nabytých dovedností a znalostí, z vývoje. Tyto zážitky bývají k „nezaplacení“, protože nás vnitřně pozvedají.
Být cennou součástí celku
Cítit, že je naše práce užitečná, žádaná, ceněná je balzám na duši. Být důležitou částí těla, hodnotným ústrojím fungujícího organismu je posilující, nehledě na to, jestli jsme oko, ucho, ruka nebo noha. Je cenné prospívat svou prací druhým, společnosti, obvykle ale naše úvahy nesměřují do takové šíře. Ale i být součástí pracovního kolektivu, podílet se na společném díle bývá posilující.
Sdílet s kolegy naše i jejich životní radosti i trápení, být si inspirací, oslavit výročí a úspěchy, ale i skrze strasti kolegů se konfrontovat s lidským trápením, vidět, že v tom nejsme sami, připravit se na vlastní bolesti. To vše jedůležitá potrava pro duši. Navíc jako pracující sdílíme radosti i starosti s většinou společnosti, nejsme „outsidery“, kteří nechápou, jaké to je vstávat, mít povinnosti, pracovní dobu apod.
Řešit konflikty
Být s lidmi ale nepřináší jen pozitiva. Lidé, se kterými se setkáváme v pracovním světě nás také mnohdy zraní. Pomluví, zesměšní nebo nepochopí. Zažíváme s nimi názorové střety a frustraci. To vše je pro řadu pacientů v terapii pádný důvod, proč by se práci nejraději vyhnuli. Jistě. Tyto i mnohé další situace jsou nepříjemné. Ale přesto patří do života. A není jiného způsobu, jak se naučit přijímat vztahy i s jejich odvrácenou stránkou, tedy v plné paletě i jejich barev, nežli je zakoušet na vlastní kůži.
Snášet neúspěchy
Každý den není zalitý sluncem a učený z nebe nespadl. Práce nám taky umožňuje smířit se s tím, že k životu patří neúspěchy, že máme své limity, zdaleka ne vše se podaří tak, jak bychom si přáli. Tyto pracovní zážitky jsou „očkováním neúspěchu“, abychom se jej postupně naučili snášet, když se nám v životě nedaří.
Vztahy s autoritami
Profesní život přináší také zkušenost s autoritami. Cítíme z autorit strach nebo s nimi bojujeme a nerespektujeme je? Zážitky ze vztahů s našimi šéfy, zkušenými kolegy ale i vládními institucemi, významnými zákazníky… Vše nám poskytuje důležitou zpětnou vazbu, poznatky o našem postoji k autoritám. Zdravý postoj je postoj přiměřeného respektu, schopnost učit se z jejich dovedností, ale i chyb. Neuctívat jako modly a zároveň nezneucťovat.
Za poslední 3 měsíce vyhledalo web uTerapeuta.cz 2986 čtenářů. Podrobněji se textům věnovalo 2557 čtenářů. Dobrovolný příspěvek poslali 2 návštěvníci. Dohromady poslali 600 Kč. Patříte k většině nebo k menšíně? :-) Menšinoví čtenáři mohou využít QR kód nebo poslat příspěvek na účet číslo 2501391969 / 2010QR kód pro příspěvek na rozvoj a fungování webu. Je možné i poslat příspěvek na účet číslo 2501391969 / 2010 Dar pro fungování webu uTerapeuta.cz - částku je možno libovolně upravit
Rozvíjet se, mít cíle
Pracovní prostředí také umožňuje stanovovat si nové cíle. Naučit se nový pracovní postup, jazyk, těšit se na pracovní cestu, povýšení… Žít znamená vyvíjet se. Opakem je ustrnutí a zablokování vývoje. Není tím míněno neustálé posouvání se ve výkonech a prohlubování životních rekordů. Smyslem je spíše naplňování nových vývojových výzev a dovedností. Ani dítě nezůstává v bezpečí pohybu po čtyřech, ale učí se chodit. Pak běhat, chodit po schodech a v adolescenci vstoupí do tanečních. Práce nabízí možnost rozvíjet se, učit se a předávat své dovednosti dalším generacím.
Milovat
Cítit
Láska je silný cit. Abychom mohli milovat, musíme mít schopnost cítit – mít zdravý emoční život. Emotivita je zdrojem mnoha radostí a naplnění, ale i bolesti. Jedním ze zdrojů, jak se se vyhnout potenciální bolesti, je uniknout od laskavosti, citlivosti k hrubosti, ironizaci, praktičnosti, povrchnosti a dalším obranám. Někteří lidé se naučí své emoce užívat jako šachové figury, aby udrželi druhé lidi „v šachu“, měli je pod kontrolou. Pláčem například zabrání projevení nesouhlasu. Jiní zase neustále hrají divadelní role, aby nebyli zaskočeni „životní improvizací“. Zdravý člověk dovede být opravdový, prožívá plnou šíři svých emocí, od agresivních po něžné. Je schopen vnímat, prožívat i pojmenovávat své cítění.
Vášnivé vzplanutí
Milovat znamená schopnost silně prožívat, být „zblázněný,“ nadšený druhým. Obvykle partnerem, ale i prací, skupinou, vlastí… Radovat se z existence druhého, toužit po kontaktu. Zde obstará většinu této formy „milování“ naše instinktivní potřeba a následná bouřlivá hormonální reakce. Někdy se však můžeme obávat vzdát se kontroly, nemít volant našeho života ve svých vlastních rukou. Bráníme si prožít vášeň, zažít extázi. Zůstávat „při zemi“ je bezpečné, ale vylučuje se tím extatický výlet do oblak. Vášnivá láska sice rychle vyhoří, opadne, ale vztahy, které na ni mohou vzpomínat, anebo ještě lépe, pečují alespoň o plamínek vášně, mají pro svůj vztah důležitý zdroj energie. V partnerských vztazích patří ke zdravým složkám schopnost, resp. odvaha nedržet se při zemi, nadchnout se, snít, a také pěstovat společné erotické fantazie, zažívat sexuální svobodu.
Být ochočení aneb dovolit závislost
Někteří lidé nemají problém se uvolnit. Dovedou být vášniví, otevření a ve svých projevech svobodní. Jejich osobnostní problém vězí jinde. Nedovedou zachovat oddanost, věrnost a koncentrovat své „vyzařování lásky z široké radiace na úzký paprsek věnovaný jedinému člověku.“ Antoine de Saint-Exupéry geniálně jednoduše a poeticky vylíčil podstatu vytváření intimních vztahů, jedinečných vazeb, což my psychologové popisujeme s takovými obtížemi:
…
„Pojď si se mnou hrát,“ navrhl lišce malý princ. „Jsem smutný…“
„Nemohu si s tebou hrát,“ namítla liška. „Nejsem ochočená.“
„Co to znamená ochočená?“
„Je to něco, na co se moc zapomíná,“ odpověděla liška, „znamená to vytvořit pouta…“
„Vytvořit pouta?“
„Ovšem,“ řekla liška. „Ty jsi zatím pro mne jen malý chlapec podobný statisícům jiných malých chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liška podobná statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě…“ …
„Když si mě ochočíš, bude můj život jakoby prozářen sluncem. Zvuk tvých kroků bude jiný než všechny ostatní. Ostatní kroky mě zaženou pod zem, ale tvůj krok mě jako hudba vyláká z doupěte. Podívej se, vidíš ta obilná pole? Nejím chléb. Obilí nepotřebuju. Obilná pole mi nic nepřipomínají. A to je smutné. Ale ty máš zlaté vlasy. Bude to opravdu skvělé, až si mě ochočíš. Zlaté obilí mi tě bude připomínat. A já budu milovat šumění větru v obilí…“ …
Milovat znamená dovolit druhému, aby se stal nenahraditelným, abychom se k němu připoutali a vytvořili si závislost. Vyžaduje to velkou odvahu. Viset jen na jednom „hřebíku“ znamená riskovat, záviset na něm a odevzdat se mu… Zranění, ale i opuštění bolí od výjimečného člověka mnohem více než od někoho, na kom nám nezáleží a dá se snadno nahradit.
… Tak si malý princ ochočil lišku. Ale přiblížila se hodina odchodu.
„Asi budu plakat…,“ stýskla si liška. …
Slovo „pouto“ má dva významy. Na jednu stranu je jím znesvobodňující okov, na stranu druhou může být poutavý román, od něhož se nemůžeme, ale ani nechceme odpoutat. Citová pouta jsou náročná pro svou rozporuplnost.
… Malý princ odběhl podívat se na růže.
„Vy se mé růži ani zdaleka nepodobáte, vy ještě nic nejste,“ řekl jim. „Nikdo si vás neochočil a vy jste si taky nikoho neochočili. Jste takové, jako byla má liška. Byla to jen liška podobná statisícům jiných lišek. Ale stala se z ní má přítelkyně a teď je pro mne jediná na světě.“
Současný „duch doby“ velmi fandí svobodě, uvolněnosti a nevázanosti. Když není módní zavazovat se ke vztahu manželstvím, zůstávat s partnerem „…i ve zlém, dokud nás smrt nerozdělí,“ je považováno za zvrácené a zpátečnické. Daní za svobodu je ale absence oddanosti (proto se také partneři méně oddávají) a chybějící zkušenost, jak čelit zlému ve vztahu.
Stejně jako řada významných psychodynamických psychoterapeutů jsem přesvědčený, že k duševnímu zdraví patří schopnost vytvořit si jedinečné pouto, intimní a věrný vztah. Podrobněji bude o tomto tématu pojednáno ve článku o nevěře.
Komunikovaná láska
Robin mi na jedné terapeutické hodině hrdě sdělil své partnerské krédo ohledně vyjadřování lásky: „Držím se toho, co nám říkal jeden profesor matematiky na škole: »Své manželce jsem řekl, že jí mám rád a chci s ní žít v den svatby. Dokud se to nezmění a nesdělím jí opak, pak věta platí a netřeba to stále dokola opakovat.«„
Součástí milostného vztahu ale není jen mít lásku v srdci, cítit ji, vášnivě, a soustředěnou na jednoho člověka, ale také ji aktivně dávat najevo. Neprojevování lásky obvykle odráží specifický emoční blok. Strach z křehkosti a něhy, stud, neochotu projevit závislost, sebestřednost a bezpočet dalších. Neprojevená láska dříve či později přestává existovat. Skrytý cit může být sebesilnější, ale bez jeho projevení jako kdyby nebyl. V této souvislosti je dobré si připomenout knižní bestseller Garyho Chapmana - Pět jazyků lásky. Autor upozorňuje, že každý z nás máme jinou formu, jak prožíváme partnerovu lásku. Někdo cítí nejvíc laskavého citu při laskavých slovech, jiný potřebuje především společně strávený čas se zacílením pozornosti. Třetím jazykem jsou dárky, čtvrtým praktická pomoc a pátým fyzický kontakt. Chapman vyzdvihuje důležitost naučit se „mluvit“ jazykem lásky našeho protějšku.
Láska jako rozhodnutí a postoj
Lásku obvykle chápeme jako intenzivní cit, který nás přepadne. Zamilovaní jsme odevzdáni na milost či nemilost. „Srdce to lidské – ach bože, přebože – za zlobu móže snad, za lásku nemóže!“ říká Jan Neruda v úvodu básně Láska. Anglicky se řekne zamilovat se „to fall in love,“ tedy doslova „upadnout do lásky“. Ale láska není jen emoční vzplanutí nebo pasivní děj, který buď přijde nebo ne. Láska může být i vědomý (a často pracný) postoj. Vnitřní rozhodnutí a přesvědčení chovat se vstřícně, mile, zkrátka laskavě. Jedna z nejcitovanějších pasáží Bible je právě ta o lásce z prvního listu Korintským. Jako motto nebo inspiraci si ji vybírají nejen křesťanské svatby. Apoštol Pavel v něm říká, že „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. …“ Vyjmenované ctnosti ale neodpovídají pojetí lásky jako citu, do kterého „upadneme,“ a „nemůžeme“ za něj. Jsou mnohem více popisem odhodlání vystupovat laskavě a snažit se na milostném vztahu pracovat, jako se pracuje na zahradě. Láska je tedy z tohoto úhlu pohledu zodpovědností a odhodlaným postojem.
Shrnutí aneb nedostižný ideál
Takto pojaté pracovní i milostné životní zapojení bude pro většinu z nás nedostižným ideálem. Tak, jako nebýváme ideálně zdraví v tělesné rovině, nejsme dokonale zdraví ani duševně. Zahrada také není nikdy v konečné dokonalé formě. Rododendron napadl žravý hmyz, javor usychá, Astry zahlcuje popínavý Svlačec. Dobrý zahradník ale ví, že nesmí rezignovat. Přestože práce nikdy neskončí, vyplatí se být aktivní, snažit se bdělým zrakem sledovat, jak rostlinstvu nejvíce prospět.
Tři otázky k zamyšlení:
Ve které z dimenzí práce Vás „tlačí bota?“ Kde byste potřebovali učinit změnu?
Které ze složek lásky jsou pro Vás největší výzvou, kde cítíte slabinu?
Napadá Vás, co konkrétního, třeba i maličkost, kterou byste mohli v následujícím týdnu udělat, aby došlo ke změně v těchto dvou oblastech?
Hodně odhodlání v cestě za zdravou duševní plností života.
QR kód pro příspěvek na rozvoj a fungování webu. Je možné i poslat příspěvek na účet číslo 2501391969 / 2010
Předplatné je zrušeno. Patříte-li k několika málo lidem, kteří mají ochotu podpořit fungování webu, můžete tak učinit v záložce na horní stránce obrazovky: Stát se sponzorem ( https://uterapeuta.cz/sponzor/ )
„Už si s Honzíkem vůbec nevím rady,“ svěřuje se Lenka. „Hrozně bych si přála, abychom spolu dobře vycházeli. Fakt se snažím, ale on si prostě dělá, co chce, a neposlouchá mě, dokud po něm nezačnu
Život jako veliký psychologický test Poznat svou duši do hloubky. Rozumět si, znát své silné stránky i své slabiny. Chápat, proč jsme onemocněli, kde jsou kořeny našich psychických potíží a jakým způsobem dosáhnout pocitu spokojenosti
Alergické nebo zvídavé nastavení? Existují lidé, kteří při zmínce o křesťanství dostanou akutní alergickou reakci. Špatná minulá zkušenost vede k podráždění, pro které pak už nic neslyší a nevidí. Snaží se jen dostat od „křesťanských
Naši sérii o psychologických principech pramenících z Bible začneme pravidlem „Miluj svého bližního jako sebe samého“. Ježíš ho uvádí jako druhé největší ze dvou přikázání. Dokonce říká, že se jimi dá shrnout úplně celá Bible.