„To nemá cenu - s tebou se nedá mluvit! Dej mi pokoj, už to nechci probírat,“ říká znechuceným, zklamaným a naštvaným hlasem Petr. …
„Jéé, to se mi ulevilo! Díky, že jsi mi to řekla. Bál jsem se to otevřít, ale teď mi spadl kámen ze srdce,“ svěřuje se dojatý, a šťastně unavený Pavel.
Většina z nás už asi byla jak v kůži Petra, tak Pavla. Některé rozhovory naše rány hojí, ale jiné do nich sypou sůl.
Proč Petrovi rozhovor nepomohl? Proč se cítí ještě hůř a odtahuje se? A jak se liší příběh Pavla? Je to tím, kdo spolu mluví? Prostě s někým se domluvit nedá a s jiným to jde jako po másle? Nebo existují pravidla, zákonitosti lidské komunikace, které rozhodnou o tom, jestli nám rozhovor přinese úlevu nebo újmu? Pochopitelně, že osobnost, tedy povaha obou diskutujících, je trumf. Když ale budeme podrobněji zkoumat, jak komunikují lidé, s nimiž si povídáme rádi, zjistíme, že způsob, jak s námi mluví, má jistá specifika.
V tomto článku si představíme čtyři důležité poznatky a k tomu čtyři „zlatá“ pravidla komunikace. Jejich vzájemná kombinace vede k pochopení problémů, které při hovoru s druhými zažíváme. Ukazuje ale také cestu, jakým způsobem mluvit se svými blízkými, aby komunikace přinášela úlevu, pomoc a zlepšení vztahů.
Přestože život neběží podle „příručky“, vyplácí se mít v životě „kompas“. Tedy vědět, kdy jdeme k cíli a kdy se našemu cíli (v našem případě snaze dorozumět se) vzdalujeme. Jsem přesvědčen, že níže uvedená čtyři pravidla komunikace jsou vynikajícím kompasem ukazujícím cestu k tomu, jak obhájit a projevit svá vlastní přání a zároveň nepoškodit druhého člověka ani náš společný vztah.
A. Čtyři důležité poznatky o komunikaci
1. Ne vždy a ne s každým se domluvíme
Aby bylo možné vyjasnit si s druhým naše pohledy, domluvit se s někým, je nutné naplnit několik podmínek. Tou hlavní je, aby nás byl člověk na druhém konci vztahu vůbec ochoten „slyšet“. Aby byl k našemu sdělení otevřený. Všichni totiž fungujeme podle toho, co nám naše vnitřní…