Hraniční porucha osobnosti aneb jak mít mnoho diagnóz, a přitom minout podstatu problému…

Život s hraniční poruchou osobnosti připomíná jízdu na horské dráze. Veselá, bezproblémová a přátelská atmosféra se může v mžiku proměnit v nepřátelskou hádku nebo i rvačku. Vztek na „hnusný svět“ a lidi okolo se prolíná s despektem k sobě samým. Touha po blízkosti, přátelskosti a splynutí s lidmi se v ostrých zvratech překlápí v dramatické hádky, odsouzení a nasupené odtažení se. Sebeúcta a vnitřní pocity společenské prestiže se pohybují ve vzletech a pádech. Chvíli si připadáme, že my jsme ti, kteří mají recept na život. Máme odpovědi na otázky a chceme druhé poučit o našich pravdách. Lidé kolem nás nám připadají přízemní, mimo, nudní, netvořiví, nedůvtipní, „tupé ovce“. Pak ale přichází pád z výšky na betonovou zem. Vidíme se jako outsideři. Děsíme se, že druzí prokouknou naši bezcennost, nízkou hodnotu a uchylujeme se k hraní ochranných rolí, abychom v očích druhých neklesli. To vše so promítá do různých forem sebepoškozování, k nejčastějším patří řezání se do kůže. Alkoholové a drogové úlety spolu s neplánovaným a mnohdy i nebezpečným sexem jsou odrazem silně opojného, až toxického „koktejlu“ smíchaného z prožitků lásky i nenávisti. Typické jsou pocity vnitřní prázdnoty, kterou lidé s hraniční poruchou ke svému velkému utrpení nejsou schopni více popsat ani pochopit. Otázky „Co je s tebou? Co se ti stalo?“ proto nemůže dotyčný vůbec zodpovědět. Mučivé jsou prožitky opuštění, odmítání a nedostatku lásky od lidí okolo. Emoce beznaděje, zmatku, neschopnosti si porozumět vedou k sebevražedným myšlenkám nebo i aktivním pokusům o zničení sebe sama. I partnerské a přátelské vztahy ovládá princip „vše anebo nic“. Kamarádství a lásky „na život a na smrt“ se při prvním zklamání a zranění promění v totální odmítání a odpor. Dr. Jekyll a Mr. Hyde.

Emotivita bývá prudká, špatně řízená, nesnadno ovladatelná. Podobá se protrhlé přehradě, z níž se valí voda děsivou nekontrolovatelnou silou přitažlivosti zemské. Emoční výlevy mívají mnohdy podobu přechodného „šílenství“, kdy s daným člověkem není kloudná řeč, je v „rauši“, bez sebe.

Vzhledem k základnímu životnímu postoji všechno nebo nic a černá nebo bílá se obvykle po takto vyostřeném konfliktu bohužel nepřichází smírčí a poučné realistické řešení. Dotyčný hraničně strukturovaný člověk je schopen vnímat se buď jako nejhorší, jako uhel černý, otřesný a zavrženíhodný člověk. Tehdy se trestá, uvažuje o sebevraždě, izoluje se od druhých. Ale ve zlomcích vteřiny se také může vidět jako oběť špatného zacházení, která se prudkou hádkou pouze zoufale bránila. Cítí se jako napadená babička v parku, která ranami kabelkou odráží útok loupeživé hordy výrostků.

Princip vše anebo nic také vede ke střídání postojů k sobě i jiným lidem, ale taky k práci, bydlišti, povolání, svému tělu, koníčkům… Chvíli je vidíme jako dokonalé a chvíli jako bezcenné. To vede k veliké vrtkavosti ve vztazích. Večer plánovaná svatba je ráno vystřídána stěhováním se z bytu. Dochází k častým změnám zaměstnání, výkyvům v kamarádských vztazích, celkové životné nezakotvenosti. Trpí tím jak hraniční člověk sám, tak i jeho okolí.

Tento text navazuje na článek „Polaritní osobnosti aneb Hraniční uspořádání osobnosti“. V něm se věnujeme vysvětlení vzniku osobnostního uspořádání, ze kterého hraniční porucha osobnosti vyvěrá. Existuje totiž veliká skupina lidí, jejichž příznaky nejsou tak dramatické, nebo některé projevy u nich úplně chybí. Mnoho lidí s hraničními osobnostními sklony zakouší spíše mírnější, kratší epizody. Například pocity opuštění, výbuchy hněvu, ale nepokouší se o sebevraždu, žijí mnoho let v manželství. Lepšímu pochopení mírnějších a smíšených variant tohoto osobnostního nastavení se tedy věnujeme ve zmíněném textu o Polaritních osobnostech neboli o Hraničním uspořádání osobnosti. Dle některých odhadů jde až o tři čtvrtiny všech lidí vyhledávajících psychologickou a psychiatrickou pomoc. Velmi proto doporučuji čtenáři, aby začal nejprve uvedeným článkem, a pak až se vrátil k následujícím řádkům. Bez znalostí uvedených v textu o polaritních osobnostech nemusí být další uvedené poznatky dostatečně srozumitelné. V článku, který právě čtete, se dále budeme zabývat vyhrocenějšími formami příznaků, které spadají do kategorie hraniční poruchy osobnosti.

Noční můra ve dne

Žít s hraniční poruchou osobnosti (HPO) je těžké břímě jak pro samotné jedince, tak pro jejich okolí. Podobá se snu plném nečekaných a mnohdy i „bláznivých“ zvratů, které pramálo souvisí s objektivní, vnější realitou. Ale dá se pochopit skrze pacientovu vnitřní realitu. Vysvětlením je subjektivní svět člověka s touto poruchou. Na ten se budeme krok za krokem zaměřovat dále.

Chybné diagnózy

Právě výše popsaná rychlost střídání nálad, vrtkavost psychických stavů, výskyt situací, kdy člověk s hraniční psychikou „šílí“ nebo „tropí scény“ vede nejednoho odborníka k mylným závěrům o pacientově ...